Proč je užitečné rozlišovat mezi investory

• | Tisk |

Podrobnosti

Vytvořeno 05. prosinec 2010

Napsal Paul Graham

Důvodem, proč americké firmy ve svých začátcích, když hledají investora, často používají konvertibilní dluhopisy (více o nich například na Wikipedii) je to, že jim pomáhají rychleji dosáhnout dohody. Umožňují snadno nastavit různou cenu akcií pro různé investory a pomáhají jim dostat se z mrtvého bodu, kdy všichni investoři vyčkávají, kdo další hodlá do jejich firmy investovat.

Jak se investoři rozhodují

Názor investorů na začínající firmu totiž nejvíce ovlivňuje právě názor jiných investorů. Existuje jen malá hrstka těch, kteří se pro investici prostě rozhodnou na základě svého úsudku. Každý majitel začínající firmy vám jistě potvrdí, že otázka nejčastěji kladená investory se netýká zakladatele nebo produktu, ale zní: „kdo další do vaší firmy investuje?“.

Proto při jednání s investory hrozí uvíznutí na mrtvém bodě. Budování kapitálu postaru – všichni vše za stejnou cenu - může trvat týdny, protože investoři jen krouží okolo a čekají, až začnou jednat ostatní - jako když soutěžící v cyklistickém závodě jedou po startu záměrně pomaleji a šetří síly, aby mohli následovat toho, který se první pokusí o únik.

Odměňte prvního investora

Konvertibilní dluhopisy začínajícím firmám umožňují riziko mrtvého bodu pokořit tím, že investory, kteří se rozhodnou vložit kapitál jako první, můžou odměnit nižší cenou za dluhopis. Samozřejmě si to zaslouží, protože jdou do vyššího risku. Je mnohem bezpečnější investovat do začínající firmy, do které již investoval Ron Conway, kdokoliv další po něm by proto měl za dluhopis zaplatit vyšší cenu.

Důvodem, proč jsou konvertibilní dluhopisy cenově flexibilnější, je to, že cena, za kterou je investor získá, není jejich skutečnou hodnotou. Navíc je vydávání dluhopisů levné a bez zbytečného papírování. Díky nim můžete vytvořit „high resolution fundraising“ - získávat kapitál v mnoha různých hodnotách a výších. Pokud chcete, můžete vydat dluhopisy s různými cenami pro každého investora zvlášť.

Jak vytvořit „high resolution fundrising“

Cena dluhopisů ale nemůže růst jednoduše přímočaře. Začínající firma by měla poskytnout lepší podmínky také investorům, od kterých očekává největší pomoc. Smysl toho je jednoduchý - různí investoři mají pro začínající podnik různou hodnotu, ať už kvůli pomoci, kterou firmě nabídli, nebo jejich ochotě rychle finančně přispět. Sjednané podmínky by toto měly vždy zohledňovat.

Různé podmínky pro různé investory jsou jednoznačně cestou budoucnosti. Trhy se vždy vyvíjely směrem k většímu rozlišování. Možná k tomu nebudou potřebovat ani konvertibilní dluhopisy.

S dostatečně otevřenými pravidly kapitálových vkladů (a několika změnami v očekávání investorů a právníků při financování prostřednictvím fixních kapitálových vkladů) byste mohli dosáhnout stejného cíle pomocí standardních vkladů kapitálu namísto zadlužování. Obojí může být pro začínající firmy dobré - do té doby, dokud je možné jednoduše měnit jejich cenu.

Flexibilní podmínky jsou výhodné pro obě strany

Výše zmiňované uvíznutí na mrtvém bodě při vyjednávání ovšem nebylo v případě vyjednávání o vkladu fixního kapitálu jediným problémem. Tím dalším byla nutnost předem si jasně stanovit, kolik peněz chce firma takto získat. Myslím, že v případě začínajících podniků je chybou upnout se na nějaké konkrétní číslo. Pokud se investoři nechali lehce přesvědčit, firma by měla v tu chvíli chtít více. Jakmile jsou ale investoři skeptičtí, firma by se měla spokojit s malou částkou a využít dostupných prostředků k tomu, aby se stala v budoucnu přesvědčivější.

Je zkrátka nerozumné očekávat od začínajícího podniku, aby si předem vybral optimální výši investic. Konečná výše totiž závisí na reakci investorů a ta je většinou nepředvídatelná.

Jednání s větším počtem angel investorů o fixním vkladu je pro začínající firmy tak nesmyslná vize, až se divím, že mohlo být tímto způsobem vůbec něco vytvořeno. Možná že tento zvyk odráží postup, který mají investoři v oblibě – domluvit se mezi sebou, aby z toho vyšli co možná nejlépe. Ale myslím, že pravdivé vysvětlení je mnohem méně nekalé. Myslím totiž, že investoři (a jejich právníci) takto prostě bezmyšlenkovitě kopírují postup při prvním kole financování venture kapitálem (více např. v našem článku Financování inovací venture kapitálem).

V případě prvních kol investic venture kapitálu a jedním vůdčím investorem to dává smysl, protože je přítomen obvykle jeden velký investor, který udává směr. Prvotní výběrová kola fixních kapitálových vkladů již jsou tedy do určité míry „high resolution“. Ale čím více investorů v jednom kole máte, tím menší smysl pro každého má dostat akcie za stejnou cenu.

Zajímavou otázkou však zůstává, co může takové flexibilní financování způsobit ve světě samotných investorů. Odvážnější investoři budou totiž odměněni nižšími cenami za akcie. Mnohem důležitější v této honbě za „esy“ je ovšem šance získat projekty, které opravdu chtějí. Zatímco investoři, kteří jen vyčkávají na reakci ostatních, nejen že budou muset za akcie zaplatit vyšší cenu, ale k těm nejlepším smlouvám se nemusí vůbec dostat.

Článek z anglického originálu přeložil Ivan Horák.

Původní text naleznete na blogu Paula Grahama: High Resolution Fundrising.