Perpetuum mobile láká vynálezce dnes, stejně jako ve středověku

Perpetuum Mobile se obecně definuje jako stroj, který pro svůj chod nepotřebuje přijímat žádnou energii z okolí, a proto může běžet nekonečně dlouho. Takový stroj by musel porušovat první nebo druhý termodynamický zákon (podle toho se také označují jako perpetuum mobile prvního nebo druhého druhu).


Jeden z nejstarších nákresů Perpetuum Mobile Villarda de Honnecourta (okolo roku 1230). Zdroj: Wikimedia.

Perpetuum Mobile u vás doma

Existují některé stroje, které se zdají být perpetuum mobile, ale ve skutečnosti jimi nejsou. Berou si totiž buď energii z okolního prostředí, nebo spotřebovávají sice minimum, ale přesto nějakou energii z baterie. Navíc tyto stroje nezvládnou vykonávat žádnou znatelnou mechanickou práci, většinou dokážou získat pouze energii na svůj vlastní pohyb. Příkladem může být hračka „pijící čáp“, které k „věčnému“ pohybu stačí nádoba s vodou, ve které si skleněný čáp máčí zobáček. Princip je založen na rozdílu teplot v baňce tělíčka a v mokrém zobáčku, který se pohybem ochlazuje (podrobnější vysvětlení např. na blogu Fyzmatic).

Máme problém – vynalezli jsme perpetuum mobile

V srpnu 2006 však pracovníci irské firmy Steorn zamotali hlavu celému světu, když vyzvali vědce, ať jim pomůžou vysvětlit, kde se bere energie v zařízení, které náhodou vynalezli ve snaze sestrojit samostatný zdroj energie pro kamery instalované v bankomatech (více např. zde článek na Novinky.cz).

V jejich zařízení motor rozpohyboval magnet, který se díky vhodně umístěným dalším magnetům již nezastavil – údajně tak vyprodukoval 400x více energie než kolik do něj bylo vloženo a znovu tak dobil baterii, ze které získal energii na své rozpohybování.

Firma zorganizovala dvě veřejné prezentace funkčního modelu přístroje, který nazvali „Orbo“. Ani v jednom případě se však tvrzení firmy o nalezení věčně běžícího stroje nepotvrdilo. (

Jak s úspěchem prodat nefunkční (?) zařízení

Firma však odmítla veškerá obvinění z podvodu a v červnu 2010 vyhlásila otevření online komunity "Steorn Knowledge Development Base" s cílem co nejrychleji Orbo využít v reálných aplikacích - a začala prodávat licence k použití technologie za 419 eur. „Během 18 měsíců až dvou let očekáváme, že ho uvidíme v přístrojích jako je dobíječka mobilních telefonů apod.,“ předpovídal v té době ředitel firmy Sean McCarthy (zde celý článek v irských novinách). Z poplatků za licence přitom odhadoval zisk 2 milionů Eur jen za rok 2010. Aktuální čísla nikde nejsou k nalezení, ani dosud nebyl představen žádný stroj využívající technologie Orbo. Pokud si však licenci koupilo opravdu dostatečné množství osob, může se jednat o příklad úspěšného prodeje (zatím?) neúspěšného vynálezu.

A další úžasné stroje

Dalším příkladem perpetua mobile z nedávné doby jsou zprávy z roku 2002 o „Motionless electromagnetic generator“, zkráceně MEG (zde anglický text na Wikipedii). Opět se jedná o systém založený na magnetech.

Seznam teorií a přístrojů, které byly v historii považovány či vydávány za perpetuum mobile, je však mnohem delší, přehledně např. opět na anglické Wikipedii. S vynálezem přístroje, který by porušoval druhý termodynamický zákon, údajně koketoval i Nikola Tesla.

Odborníci se však i přes mnoho neúspěšných pokusů stále přou, zda lze sestrojit perpetuum mobile. Redakce magazínu Blisty.cz v článku o Orbu připomíná výrok spisovatele Arthura C. Clarka: "Když význačný, ale postarší vědec říká, že něco je možné, má téměř jistě pravdu. Když říká, že něco je nemožné, je velmi pravděpodobně špatný vědec."

Facebook komentáře

Share on Myspace