Perpetuum Mobile se obecně definuje jako stroj, který pro svůj chod nepotřebuje přijímat žádnou energii z okolí, a proto může běžet nekonečně dlouho. Takový stroj by musel porušovat první nebo druhý termodynamický zákon (podle toho se také označují jako perpetuum mobile prvního nebo druhého druhu).

Existují některé stroje, které se zdají být perpetuum mobile, ale ve skutečnosti jimi nejsou. Berou si totiž buď energii z okolního prostředí, nebo spotřebovávají sice minimum, ale přesto nějakou energii z baterie. Navíc tyto stroje nezvládnou vykonávat žádnou znatelnou mechanickou práci, většinou dokážou získat pouze energii na svůj vlastní pohyb. Příkladem může být hračka „pijící čáp“, které k „věčnému“ pohybu stačí nádoba s vodou, ve které si skleněný čáp máčí zobáček. Princip je založen na rozdílu teplot v baňce tělíčka a v mokrém zobáčku, který se pohybem ochlazuje (podrobnější vysvětlení např. na blogu Fyzmatic).
V srpnu 2006 však pracovníci irské firmy Steorn zamotali hlavu celému světu, když vyzvali vědce, ať jim pomůžou vysvětlit, kde se bere energie v zařízení, které náhodou vynalezli ve snaze sestrojit samostatný zdroj energie pro kamery instalované v bankomatech (více např. zde článek na Novinky.cz).
V jejich zařízení motor rozpohyboval magnet, který se díky vhodně umístěným dalším magnetům již nezastavil – údajně tak vyprodukoval 400x více energie než kolik do něj bylo vloženo a znovu tak dobil baterii, ze které získal energii na své rozpohybování.
Firma zorganizovala dvě veřejné prezentace funkčního modelu přístroje, který nazvali „Orbo“. Ani v jednom případě se však tvrzení firmy o nalezení věčně běžícího stroje nepotvrdilo. (
Firma však odmítla veškerá obvinění z podvodu a v červnu 2010 vyhlásila otevření online komunity "Steorn Knowledge Development Base" s cílem co nejrychleji Orbo využít v reálných aplikacích - a začala prodávat licence k použití technologie za 419 eur. „Během 18 měsíců až dvou let očekáváme, že ho uvidíme v přístrojích jako je dobíječka mobilních telefonů apod.,“ předpovídal v té době ředitel firmy Sean McCarthy (zde celý článek v irských novinách). Z poplatků za licence přitom odhadoval zisk 2 milionů Eur jen za rok 2010. Aktuální čísla nikde nejsou k nalezení, ani dosud nebyl představen žádný stroj využívající technologie Orbo. Pokud si však licenci koupilo opravdu dostatečné množství osob, může se jednat o příklad úspěšného prodeje (zatím?) neúspěšného vynálezu.
Dalším příkladem perpetua mobile z nedávné doby jsou zprávy z roku 2002 o „Motionless electromagnetic generator“, zkráceně MEG (zde anglický text na Wikipedii). Opět se jedná o systém založený na magnetech.
Seznam teorií a přístrojů, které byly v historii považovány či vydávány za perpetuum mobile, je však mnohem delší, přehledně např. opět na anglické Wikipedii. S vynálezem přístroje, který by porušoval druhý termodynamický zákon, údajně koketoval i Nikola Tesla.
Odborníci se však i přes mnoho neúspěšných pokusů stále přou, zda lze sestrojit perpetuum mobile. Redakce magazínu Blisty.cz v článku o Orbu připomíná výrok spisovatele Arthura C. Clarka: "Když význačný, ale postarší vědec říká, že něco je možné, má téměř jistě pravdu. Když říká, že něco je nemožné, je velmi pravděpodobně špatný vědec."
Facebook komentáře