Týmová práce II. - metody používané pro řešení projektů

• | Tisk |

Podrobnosti

Vytvořeno 09. červen 2007

Napsal Roman Peter

"Dát se dohromady je začátek, zůstat spolu je pokrok a pracovat společně je úspěch.“ Henry Ford

Brainstorming

Brainstorming se používá při určení zdrojové příčiny nebo při hledání řešení nějakého problému. Po sestavení týmu následuje seznámení všech členů s tématem a pravidly.  Principem této, asi nejčastěji používané metody, je soustředění maximálního počtu nápadů a myšlenek ke konkrétnímu tématu, kvalitní nápady jsou dále stejným postupem rozvíjeny.  Koordinátor týmu strukturovaně uděluje jednotlivým členům slovo, nebo iniciativu ponechává na aktivních členech. Každý vystupuje sám za sebe. Platí zde, že žádný nápad není špatný, přičemž fantazii se meze nekladou. Nápady se nekritizují. Výstupem je jejich dostatečný počet se stanovením priorit v závislosti na kvalitě. Následuje fáze objasňování a zakončuje se celkovým přehledem. Pokud ustává aktivita jednotlivých členů, koordinátor se může pokusit o oživení diskuse. Podaří-li se, následuje druhá vlna. Její efektivita je podmíněna tzv. synergickým efektem, to znamená, že mezi členy došlo ke vzájemné inspiraci a tím se částečně zvýší celkový výkon.  Brainstorming rozvíjí především analytické myšlení a kreativitu. Celková doba této metody je okolo dvaceti minut až jedné hodiny v závislosti na projednávaném problému.
Zajímavostí je tzv. imaginární brainstorming. K řešení problémů většinou používáme již zavedené postupy neboli schémata myšlení. Díky navození fiktivní situace, která však s reálným problémem logicky souvisí, je tak možné nalézt řešení v situacích zdánlivě neřešitelných. Tato modifikace je vhodná pro hledání originálních a neobvyklých řešení. Jiným typem je například didaktický brainstorming, který pomocí série schůzek postupně zavádí členy do problému a tak umožňuje postupné podvědomé zrání a zároveň nesvádí k jednostrannému pohledu.

Brainwriting

Brainwriting je metoda týmové spolupráce odvozená od metody Brainstorming. Cílem je rovněž soustředění maximálního počtu nápadů, ale s využitím písemné formy (kartiček) a v krátkém časovém intervalu. Jako každá jiná technika, i tato má svá pravidla, která musí tým respektovat. Pro formulaci myšlenek na kartičky je doporučeno tzv. „pravidlo 1–3–7“, což představuje jeden námět, tři řádky a maximálně sedm slov. To vede k jasnému, stručnému a srozumitelnému vyjádření. Metodu lze také pojmenovat jako „Writing & Sticking“. Po odevzdání všech kartiček, se tyto následně předloží před všechny účastníky. Všichni tedy vidí návrhy druhých a mohou se jimi nechat inspirovat. Kartičky jsou postupně tříděny, objasňovány, komentovány a případně doplňovány. Tato technika je realizovatelná také na dálku, pak ji nazýváme Collective-Notebook-Method.

Delfi metoda

Metoda delfi je založená na postupném dotazování, porovnávání a vyhodnocování odpovědí vybraných expertů daného oboru ke konkrétnímu problému. Vzhledem k tomu, že  metoda mábýt anonymní (o složení týmu ví zpravidla pouze koordinátor, členové zůstávají ve vzájemné anonymitě), je třeba sestavit formalizovaný dotazník, který by měl obsahovat charakteristiku dosavadního vývoje a soupis existujících poznatků a názorů na současný i budoucí vývoj. Obvykle se doporučuje maximálně 25 otázek. Cílem metody je pomocí statistického zpracování vymezit skupinový názor na budoucí vývoj určité situace v případě, kdy pro prognózu nejsou dostupná potřebná data, a kdy jedinou možností je využití znalostí expertů. Díky anonymitě je zde vyloučeno riziko bezprostředních názorových konfliktů. Metoda probíhá ve více kolech, přičemž by doba mezi jednotlivými koly neměla přesáhnout dva týdny. Po třech kolech se řešení obvykle již nemění.

Progresivní abstrakce

Na začátku je  formulován problém, jehož příčiny se jednotliví členové týmu pomocí krátkého brainstormingu pokoušejí identifikovat. Následuje návrh možných řešení a poté jejich kritika. pomocí otázky „O co skutečně jde?“ se snaží problém formulovat na vyšší úrovni, tedy objevit pravou příčinu.

Myšlenkové mapy

Použití myšlenkových map slouží především ke zmapování a definování problému, k jeho analýze a následnému vytvoření jeho přesné struktury. Tato metoda podporuje schopnost analytického myšlení, přičemž je vyžadován pohled na problém z více úhlů. Hlavní výhodou metody je možnost komplexního náhledu. Myšlenkové mapy se vytvářejí pomocí klíčových slov, myšlenek, různých obrazů a symbolů, případně vlastních značek. Začneme tak, že na střed velkého papíru nebo tabule napíšeme  ústřední problém. Potom vytvoříme několik hlavních větví, nad které napíšeme hlavní myšlenky a tyto dále rozvíjíme tenčími linkami. Každé téma, nebo úhel pohledu by měl mít vlastní barvu. Klíčová slova bychom měli psát tiskacím písmem, větve by měly být stejně dlouhé jako slova, která nesou. Důležitá místa by měla být zdůrazněná. Tímto způsobem se nám postupně utváří velice přehledné schéma. Myšlenkové mapy jsou vhodné pro přesnou formulaci myšlenek a návrhy složitých projektů.

Morfologická (strukturální) analýza

Cílem je získat pomocí kombinací vybraných parametrů zkoumaného problému taková řešení, jež v praxi ještě neexistují, a podrobit je analýze z hlediska možnosti jejich praktického využití. Při této metodě jde o sestavení matice, v níž jednotlivé řádky představují charakteristické znaky (parametry) zkoumaného problému a ve sloupcích se k těmto znakům přiřazují všechna možná provedení. Parametry postihují problém komplexně a jsou vůči sobě logicky nezávislé. Hledání a stanovení jednotlivých znaků a provedení je vysoce náročné a musí vycházet z kvalifikované analýzy. Členové týmu navrhují různé kombinace hodnot uvedených parametrů. Vytvořené kombinace se vyhodnotí, a ty reálné pak představují možná řešení.

Metody založené na asociaci a analogii

Tyto metody poskytují zcela netradiční náměty na řešení problémů, přičemž existuje celá řada různých modifikací. Cílem je narušit ustálené nazírání na problém a získat neobvyklá, originální řešení. Patří zde například vizuální synektika, Gordonova synektická metoda, asociační řetězec a další. Tyto metody jsou náročné na přípravu ze strany koordinátora.

Výhody a nevýhody týmové práce

K hlavním výhodám týmové spolupráce patří výrazné zvýšení produktivity práce v oblastech, které vyžadují kreativní řešení různých problémů a určitou míru přizpůsobivosti. Budování shody mezi členy týmu vylučuje extrémní postoje a názory. Členové týmu se mohou ke kreativnímu řešení vzájemně inspirovat. Vzájemná spolupráce zlepšuje komunikaci, může posílit důvěru a umožňuje vzájemnou podporu při plnění pracovního úkolu. Tým je schopen v určitých situacích přijmout lepší rozhodnutí než jednotlivec. Zdá se také, že společně sdílená odpovědnost za riskantnější rozhodnutí, má za následek snížení pocitu osobní zodpovědnosti v případě, že by se rozhodnutí ukázalo jako nesprávné. Nevýhody týmové práce jsou víceméně subjektivního charakteru. Pro nové členy nemusí být z počátku jednoduché zvyknout si na nové postupy, jednat podle stanovených pravidel a vzorců, neboť se mohou domnívat, že jejich myšlenka, či nápad je nejlepším řešením a význam týmové spolupráce jim tak uniká.