Čeští vynálezci a vlivy politiky

• | Tisk |

Podrobnosti

Vytvořeno 18. červen 2007

Napsal Kamil Krč

Výzkumná a vynálezecká činnost je neodmyslitelně propojena s politikou a jejími vlivy. Politika značně ovlivňuje průběh výzkumných a badatelských aktivit nejen přímými zásahy, pozitivními či negativními, ale také svou nečinností. Zatímco akademický výzkum často probíhá na přímou veřejnou objednávku nebo aspoň s vědomím veřejných institucí, činnost vynálezců je obvykle iniciována nezávisle a ve srovnání s institucionálním výzkumem je jakýmsi nekontrolovatelným samorostem. Tím více jej vlivy politiky zasáhnou po dokončení výzkumu a při snaze o komercializaci těchto výstupů.

Bohužel je nutné říci, že politické prostředí bylo v české historii většinou zpátečnické ve vztahu k demokracii a pokroku, což se projevilo i na osudech českých vynálezců a jejich objevů. Mnoho českých vynálezců nejenže nebylo politickými představiteli podporováno v zájmu prosazení českých inovací v evropském či světovém měřítku. Často navíc docházelo k tomu, že těžce se rodící úspěchy těchto myslitelů byly politickými podrážkami zašlapány do bláta malého českého regionu. Dějiny takto provázely české vynálezce od časů Rakouska-Uherska přes období fašismu a socialismu a částečně zasahují i do dnešní doby.

Z tohoto pohledu byl extrémním případ Josefa Sousedíka, původce více než stovky vynálezů, z nichž třetina se stala světovým patentem. Jeho vynálezecká činnost se vesměs týkala oblasti elektrotechniky a dopravy. Šlo například o letadlo s kolmým startem, nový pohon pro tramvaje, elektromobil s hybridním pohonem či první elektrické kormidlo pro motorové lodě. Jeho nejznámějším výtvorem byl rychlovlak „Slovenská strela“, dosahující ve třicátých letech 20. století rekordní rychlosti 150 km/hod. Byl osobním přítelem Tomáše Bati i Tomáše G. Masaryka a pro pozdější totalitní režimy tak představoval protivníka. Během 2. světové války ve své vile prováděl výzkumy a nové vynálezy, které v té době zkonstruoval, pečlivě před Němci tajil. Ale úkryt byl později gestapem vypálen a všechny objevy tak byly nenávratně ztraceny.

Gestapo mělo ostatně k pronásledování Sousedíka důvodů více než dost. Po mnichovské okupaci se stal vůdčí osobností odboje na Valašsku. Avšak 15. prosince 1944 byl gestapem zatčen a téhož dne při výslechu zastřelen.

Těžké časy měly pro rodinu Josefa Sosedíka pokračovat i po válce. Prezident Beneš sice Sousedíkovo hrdinství v odboji ocenil udělením Československého válečného kříže, nastupující komunistický režim však později udělal vše pro to, aby jméno tohoto význačného muže upadlo v zapomnění. Jeho podnik (dnes známý jako TES Vsetín) byl znárodněn, pozůstalým bráněno ve studiu, byl jim odepřen důchod a rodina žila v existenční nouzi. Sousedíkovy patenty propadly, protože stát je po válce nezaplatil a tak republika přišla nejen o velké příjmy, ale i o prestižní možnost prezentovat se jeho špičkovými vynálezy.

Jméno Josefa Sousedíka bylo kvůli úsilí komunistického režimu o jeho vymazání z paměti českého národa téměř zapomenuto. Skoro se tedy podařilo dosáhnout efektu popsaného v románu G. Orwella – 1984. Negativní důsledky politického tlaku nebo naopak bojkotu však pocítily i osobnosti dodnes velmi známé.

Rukou nacistů zemřel například i Emil Kolben, český vynálezce, elektrotechnik a podnikatel židovského původu, zakladatel slavného strojírenského koncernu ČKD. Ten přišel o život v koncentračním táboře v Terezíně v roce 1943.

Můžeme zde zmínit například Viktora Kaplana, vynálezce nového typu vrtulové vodní turbíny. Zrod a vývoj tohoto jeho vynálezu světového významu zveřejněného v roce 1912 provázel minimální zájem veřejných institucí a absence finanční podpory od rakouského ministerstva školství, do jehož kompetence to spadalo. Tím se odsunula doba realizace vynálezu až na období po skončení 1. světové války.

Někteří z vynálezců navzdory své době dokázali dosáhnout tržního úspěchu a až posléze byli oni nebo i jejich rodiny perzekuováni. To byl třeba případ Františka Janečka, člověka, jenž získal jmění prodejem svého vynálezu podzemního přívodu elektřiny pro tramvaje a později vybudoval firmu Jawa. Po jeho smrti jej komunistická propaganda označila za zrádce a jeho syn František Karel proto musel emigrovat do Kanady. Továrna Jawa byla znárodněna. Technický vývoj motocyklů, jež byly ve své době světovou špičkou, pokračoval ještě v padesátých letech; v roce 1964 však přišla reorganizace a s ním i začátek úpadku.

Klíčovou roli hrála politika i v životě jednoho z nejznámějších českých vynálezců novodobé historie, kterým byl Otto Wichterle. Tento významný český chemik, vynálezce kontaktních čoček byl během svého života autorem více než dvou set odborných publikací a nejméně 150 vynálezů a patentů. Od roku 1940 byl zaměstnán v Baťově výzkumném ústavu ve Zlíně, kde vedl pracovní skupinu, zabývající se výzkumem polyamidů.

Vypracoval technologii výroby kaprolaktamu a již v roce 1941 připravoval ve své laboratoři vlákna polyamidu, která byla možno spřádat. Po řadě komplikací souvisejících s utajením před německými okupanty a poté s problémy poválečného průmyslu, byla průmyslová výroba těchto polyamidů zahájena až za deset let. Přes všechny své vědecké úspěchy se však Otto Wichterle stal krátce po únorovém převratu vládnoucímu komunistickému režimu (jako nekomunista) trnem v oku. V roce 1958 byl dokonce donucen opustit své profesorské místo na vysoké škole. Nicméně hned o rok později byl totalitní mocí "omilostněn" (je totiž pro český chemický průmysl nepostradatelným)  a je mu umožněno založit Ústav makromolekulární chemie při ČSAV v Praze. Sám se pak postavil do jeho čela jako jeho první ředitel.

Další konflikty s vládnoucí mocí ale na sebe nedaly dlouho čekat. Režim bez Wichterleho vědomí odprodal patent na výrobu měkkých kontaktních čoček do zahraničí - za zlomek jeho skutečné hodnoty. Vynález, jehož produkty dnes užívá asi 100.000.000 obyvatel naší planety! Aktivní občanské postoje Wichterleho v období tzv. pražského jara pak vedly k tomu, že byl na počátku husákovské normalizace zbaven všech svých vedoucích postů.

Z těchto několika příkladů je vidět, že naše země často nedoceňovala své osobnosti z řad vědců a vynálezců a stavěla politické záměry vysoko nad vědecký i komerční přínos, který tito představovali pro naši zemi. A to mělo vliv i na celou národní ekonomiku.

Podaří se nám v současnosti obrátit tyto historické negativní trendy? Pomůže dnes konečně české politické prostředí českým vynálezcům?
Chybným přístupem státu a politické reprezentace může být nejen přímý odpor proti nositelům pokroku či jejich perzekuce. Překážkou inovativnosti bývá ve skutečnosti i nedostatečná nebo chybně nakonfigurovaná podpora státu výzkumu, vynálezcům a inovačním podnikatelům. Je třeba si uvědomit, že například bez účinné podpory podnikání nemůže dojít k tržní komercializaci produktů inovačního úsilí! Což je přitom základním ukazatelem skutečného úspěchu inovátorů. Bez prostředí umožňujícího a podporujícího podnikání těžko pronikne inovace na trh a pokud ano, je to za mnohem méně výhodných podmínek pro inovátora (a tedy i stát).

Naštěstí dnes již existují konkrétní důkazy toho, že Česká republika a Evropská unie vynálezce a inovační podnikatele podporují. Proto existují nástroje a organizace jako jsou technologické inkubátory, inovační centra, regionální rozvojové agentury a další organizace a sdružení s podobnými cíli. Realizují se Regionální inovační strategie, pomáhající v jednotlivých regionech ČR vybudovat inovační infrastrukturu. Připravují se programy podpory určené přímo pro vynálezce jako je Patentový a licenční fond od Jihomoravského inovačního centra nebo je tu program OPPI – Inovace, zahrnující v sobě část původně připravovaného programu Patent. Zdá se, že jsme tedy na dobré cestě.

Veřejné orgány by však měly činnost své podnikatelské a inovátorské elity aktivně podporovat nejen kladnými mechanismy jako jsou finanční podpora, daňová zvýhodnění a infrastruktura, ale i ochranou před různými riziky.

Mezi tyto rizika spadá rozmach světového plagiátorství a frontální útok na práva českých a evropských subjektů k vlastnímu průmyslovému vlastnictví. Soukromá firma se silně omezenými zdroji a bez jakéhokoliv politického vlivu se těžko může bránit masovému plagiátorství přicházejícímu z Číny, Ruska nebo jiných zemí. Mediálně nejznámějším je případ Blata, ale je zde mnoho dalších, postižené byly např. firmy jako Brisk, Bohemia Piano, Hamé, Koh-I-Noor, Linet, Motor Jirkov, Tatra, Velosteel a jiné. Mnozí z inovátorů již vinou těchto útoků a nemožností se účinně a rychle bránit rezignovali - nenechávají své vynálezy patentovat a snaží se je chránit pouze na úrovni výrobního tajemství.

Zde je úloha vlády, aby vyvíjela kroky ke zlepšení situace. A protože je naše země součástí Evropského společenství a tyto kroky by měly být s ním v souladu, je to i úkol pro orgány Evropské unie. Přivíráním očí se nic nespraví a poškození budou ve výsledku nejen soukromé osoby vynálezců a vlastníků inovačních firem, ale my všichni!

Cestou může být účinnější integrace celních, soudních a inspekčních orgánů a také vytvoření nových nástrojů aktivní ochrany inovačně orientované ekonomiky. Například možnost státem garantovaných či dotovaných bezúročných půjček na proinvestování klíčových mezinárodních soudních sporů ve věcech průmyslového vlastnictví. To by mělo být doplněno ofenzivním jednáním na nejvyšší úrovni v zájmu prevence - formou legislativních opatření na straně zemí nejčastěji porušující práva našich (tedy českých a evropských) inovátorů.