Analýza komunikace výzkum-výroba

• | Tisk |

Podrobnosti

Vytvořeno 24. červenec 2007

Napsal Branislav Lacko

V ČR zatím nedošlo k intenzivnímu propojení výzkumu na vysokých školách s potřebami praxe průmyslových firem. Týká se to však nejen oblasti automatizace, ale i jiných oblastí.

Problematika komunikace mezi oblastí výzkumu a oblastí výroby je velmi rozsáhlá a spadá do obecnější oblasti vztahu teorie-praxe. Proto v tomto příspěvku bude redukována na komunikaci mezi dvěma druhy prvků:

• vysokými školami
• výrobními podniky

Konstruktivní komunikace mezi vysokými školami a průmyslem musí vycházet ze systémových zásad, má-li být efektivní a má-li tvořit základ k dlouhotrvající spolupráci v oblasti výzkumu a vývoje. Důsledkem špatně probíhající resp. neprobíhající komunikace mezi výzkumem a výrobou je i např.  pokles počtu inovací a patentů v ČR .

VYMEZENÍ KOMUNIKUJÍCÍCH PRVKŮ

Velmi často se dělí současný výzkum podle hlediska, z jakých zdrojů je financován, tj. ze strukturálních fondů EU, ze státních fondů nebo ze soukromých zdrojů. Pro potřeby následujících úvah je však vhodnější uplatnit dělení prvků komunikace podle skutečnosti, kde je výzkum a vývoj prováděn. Pro jednoduchost můžeme tyto prvky rozdělit do následujících skupin:

• Ústavy Akademie věd ČR
• Vysoké školy
• Výzkumně-vývojové firmy resp. ústavy
• Firemní útvary výzkumu a vývoje v průmyslových firmách,

které tvoří prvky, kde se výzkum a vývoj provádí. Dále prvky, které výsledky výzkumu a vývoje absorbují, aby jich využily zejména pro uspokojení poptávky ze strany občanů – zákazníků:

• Průmyslové firmy
• Administrativní a jiné instituce

Každá tato skupina je charakterizována typickým způsobem zřízení, způsobem financování, vlastní organizační struktury, apod., a každou z těchto skupin lze dále podrobněji členit (např. státní vysoké školy, soukromé vysoké školy, apod.).

Každá skupina by měla komunikovat nejen s konkrétními prvky ostatních skupin, jinak hrozí, že její výzkumně vývojové činnosti budou probíhat neefektivně, ale také mezi prvky uvnitř své skupiny, jinak se vystavuje nebezpečí duplicitní práce a zbavuje se možnosti účinné spolupráce.

Při analýze současného stavu u nás lze zjistit, že mnoho vysokých škol se jen formálně zajímá o potenciální možné partnery, se kterými by bylo vhodné komunikovat o možností využití jejich výsledků výzkumu. Ještě menší počet firem se seriózně zabývá o ty vysoké školy a výzkumná pracoviště, ze kterých by mohly získat výsledky jejich výzkumu pro svoji činnost. Většinou se pro tuto skutečnost uvádějí dva argumenty:

• v současné hektické době není na takovou zevrubnou analýzu čas
• při současném trendu snižování vlastních nákladů nemohou být na analýzu vyčleněny patřičné finanční prostředky

Těmito argumenty je uvedený negativní stav zdůvodňován již od doby přechodu na tržní ekonomiku. Důkladnější rozbor snadno dokáže, že se jedná o argumenty zástupné a obtížně obhajitelné.

KOMUNIKOVÁNÍ VYMEZENÝCH PRVKŮ V SOUČASNOSTI

Současnou situaci v komunikaci mezi vysokými školami a výrobními podniky lze charakterizovat následujícími atributy:

• Singulárnost
  Nejedná se o komunikaci. Zástupci vysokých škol diskutují mezi sebou o problémech spolupráce s průmyslem a naříkají, že je průmysl ignoruje. Pracovníci průmyslových firem dělají totéž, když mezi sebou diskutují a stěžují si, že je vysoké školy v jejich snažení nepodporují.
  
  
• Jednostrannost
  Jednostranně vedené monology. Zástupce vysoké školy hovoří k zástupci průmyslu, který ho neposlouchá. Obvykle není puštěn ke slovu, protože vysokoškolský pracovník to ani nepovažuje za nutné, nechat mluvit člověka, který má pouhý titul inženýra a není ani Ph,D. Často se proto po nějaké době pracovník z průmyslu vymluví na zaneprázdnění výrobními úkoly a odchází. Obdobně je tomu v případě, když generální ředitel neustále vypráví zástupci vysoké školy o nepředstavitelných problémech a komplikacích, které má firma ve výrobě. 
  
  
• Sobeckost
  Každá strana se stará o své problémy a potřeby. Pracovník vysoké školy zdůrazňuje pracovníkovi průmyslu, že potřebuje na svůj výzkum peníze a to hodně peněz. Tvrdí, že to, co on vyzkoumá, bude průmysl určitě potřebovat, avšak potřeba průmyslového podniku ho nezajímá. Zástupce průmyslového podniku vyžaduje, aby mu vysoká škola vyřešila celou řadu problémů a úkolů, pokud možno co nejdříve. Jak to škola udělá a jak to bude financovat ho nezajímá, to je její problém. Řada pracovníků průmyslu má pocit, že školy dostávají na výzkum peníze ze státního rozpočtu, takže firma, která do státního rozpočtu odvádí daněmi nemalé peníze, má na výsledky výzkumu státních vysokých škol nárok a to zdarma. Každá strana vidí jen svůj zisk a uspokojení svých potřeb.
  
  
• Nesoustavnost
  Vzájemný kontakt je nesoustavný. Zástupci firem přicházejí do vysokých škol tehdy, když potřebují čerstvými absolventy posílit své řady nebo v případě, že dlouho odkládaný problém a neřešený výzkumně-vývojový problém se dostal do kritického časového limitu. Mylně očekávají, že se vše zázračně vyřeší ihned na VŠ. Zástupci vysokých škol chodí do firem jen v případě, že potřebují finanční prostředky na výzkum.
  
  
• Nekritičnost
  Obě strany kritizují druhou stranu. Zástupci průmyslu vytýkají vysokým školám scholastičnost, neproduktivní akademičnost a snahu dělat vědu pro vědu. Pracovníci vysokých škol vytýkají průmyslovým firmám neschopnost myslet v dlouhodobém časovém horizontu, zaměřenost na krátkodobý rychlý zisk za každou cenu a preferenci průměrnosti. Problémem je jednostranná, nekonstruktivní kritika a neschopnost sebereflexe.
  
  
• Vzájemně odlišný jazyk
  Řada vysokoškolských pracovníků si jednání se zástupci průmyslu plete s přednáškou pro studenty na vysoké škole. Na druhé straně mnoho ředitelů výrobních firem nechce diskutovat o příslušné odborné problematice, aby se tak vyjasnilo cílové a obsahové zaměření výzkumu a vývoje, ale chce slyšet jen oznámení krátkého termínu řešení a sdělení co nejnižší ceny. I když obě strany hovoří česky, vzájemně si nerozumí.

NEEXISTENCE PLATFOREM A MÍST K DISKUTOVÁNÍ

Pracovníci průmyslu trpí, jak sami zdůrazňují, absolutním nedostatkem času. Nemohou, jak tvrdí, proto ztrácet čas účastí na konferencích, kongresech, seminářích a podobných akcích, kde by mohli vést diskusi se zástupci vysokých škol. Absence účasti zástupců průmyslových firem nebo čistě jen formální účast průmyslu je velkou překážkou možného dialogu.

Vysoké školy se naopak v současné době výhradně zaměřují na publikování odborných článků ve vědeckých zahraničních časopisech, které mají Impact Factor větší než 0,5. Český článek v českém odborném časopise nebo český příspěvek na české odborné konferenci se považuje dnes na řadě našich vysokých škol za něco, co lze akceptovat snad mladému účastníkovi doktorského studia.

Rovněž spolupráce s průmyslem se na současných vysokých školách sice trpí, ale nijak zvláštně nehodnotí při posuzování žádostí o akademické tituly. Proto zaměření, obsah a průběh vědeckých současných tuzemských konferencí, vedených u nás anglickém jazyku, může v mnohém nadchnout leckterého zahraničního teoretika, ale nemůže přilákat zástupce průmyslu, kteří by následně byli ochotni za základě přednesených výsledků finančně podporovat vysoké školy v jejich výzkumu.

Je zajímavé, že v poslední době je na vysokých školách zásadně upřednostňován a vysoce hodnocen jen výzkum (základní, teoretický), zatímco prakticky orientovaný aplikovaný vývoj je v řadě vysokých škol de factó opomíjen. Takový přístup k aplikovanému vývoji, zejména na technických vysokých školách, je možno označit přinejmenším za problematický. Pokud se týká návštěvy firem, tak ty akademičtí pracovníci nenavštěvují v současné době skoro vůbec.

JINÝ ZPŮSOB KOMUNIKACE?

Má-li se vzájemná komunikace mezi vysokými školami a průmyslovými firmami zlepšit, musí se změnit atributy dialogu, mezi průmyslem a vysokými školami. Uveďme alespoň ty nejdůležitější změny

• Přechod z monologu na dialog
  
  
• Zvýšení frekvence komunikace
  
  
• Přechod na systematičnost a dlouhodobost komunikace
  Vzájemný dialog musí být z obou stran veden na základě dlouhodobých koncepcí a systémového přístupu. Společná analýza trendů v příslušných odborných oblastech vědy a techniky, společné zpracování koncepcí vědy a vývoje pro jednotlivá odvětví průmyslu, jsou možnými příklady takové spolupráce. Systematicky se snaží takové podmínky pro vhodnou interakci vytvořit např. komunita First Tuesday.
  
  
• Nastolení kooperativnosti ve vzájemném vztahu
  Vzájemná důvěra a společný celospolečenský zájem by měly být východisky pro kooperativní vztah mezi účastníky dialogu. Ten by se měl odrazit ve strategii vzájemné spolupráce, která znamená výhody a přínosy pro obě zúčastněné strany.
  
  
• Pochopení komplexnosti
  Řešení problémů výzkumu a vývoje nelze provádět z úzce omezených, jednostranných hledisek. Komplexní analýza problémů, komplexní přístup k jejich řešení, znamená např. řešit problémy nejen vlastního vývoje a výzkumu, ale také problémy, spojené s budováním infrastruktury pro výzkum a vývoj na obou zúčastněných stranách i v ČR.

Náprava komunikace mezi vysokými školami a průmyslovými firmami je jen jednou z mnoha potřebných věcí, které by měly zlepšit vzájemnou spolupráci mezi výzkumem a praxí. Spolupráce obou stran, však může podstatně přispět ke zlepšení inovačního procesu v ČR, který je negativně ovlivňován problémy v českém výzkumu a vývoji.

Při financování výzkumu a vývoje automatizace se často naráží na skutečnost, že malé firmy, kterých pracuje v oblasti automatizace hodně, nemohou financovat nákladnější projekty. Chybí zde mechanismus sdružování, ať již na bázi oborových sdružení nebo účelových konsorcií, jak je to zvykem v západních zemích. Obdobná situace nastává při využívání určitých drahých měřících přístrojů. Malé firmy nemají prostředky na jejich zakoupení, navíc by byla tato zařízení u nich chronicky nevyužita. U nás přitom prakticky nedochází k situacím, kdy by se firmy v regionu dohodly na společné investici s vysokou školou a drahé zařízení by se efektivně využívalo pro firemní praxi, průmyslový vývoj i vědecký výzkum. Právě tento příklad ukazuje na nutnost komunikace nejprve mezi firmami navzájem a poté na společné komunikaci s vybranou vysokou školou.

KOMUNIKACE VYSOKÝCH ŠKOL S VÝROBNÍMI PODNIKY

Významným faktorem současné doby i budoucnosti je tlak na kvalitu výsledků výzkumu a vývoje. V nejbližším období je potřeba počítat s tím, že pracoviště vysokých škol, která budou mít zájem o řešený výzkumných a vývojových prací pro praxi, budou se muset vykázat certifikátem systémů řízení jakosti svých výzkumných činností podle řady norem ISO 9000:2000.

V neposlední řadě je nutno vzít ohled na skutečnost, že počet interakcí mezi jednotlivými účastníky výzkumného a vývojového procesu může být velmi vysoký. Do budoucna je potřeba počítat s efektivním využitím informačních a komunikačních technologií. V tomto směru již řadu kroků učinila Asociace inovačního podnikání ČR, která začala zpracovávat a udržovat řadu informačních databází v této oblasti.

Zdá se, že než najdou vysoké školy a průmysl k sobě cestu na základě přirozené potřeby, bude spolupráce navazována spíše v důsledku legislativních příkazů.

Zdroj: VIP park, redakčně upraveno a zkráceno