HiGroSME - rychle rostoucí malé a střední podniky (část I.)

• | Tisk |

Podrobnosti

Vytvořeno 15. srpen 2007

Napsal Viliam Grácz

 Na příkladech jednotlivých zemí demonstruje výše uvedené faktory a zabývá se i přístupem tvůrců podpůrných politik k tomu segmentu podnikatelských společností.

V posledních letech se řada tvůrců podpůrných politik z vyspělých zemí zabývá čím dál intenzivněji otázkou, zda podporovat pouze plošný růst (MS - malých a středních) podniků, ev. zda zaměřit pozornost a míru podpory výrazněji či výlučně na ty nejúspěšnější a nejrychleji rostoucí z nich. Analyzování vlastností, charakteristik a potřeb rychle rostoucích podniků se proto stává předmětem čím dál většího zájmu řady výzkumných pracovišť a podpůrných agentur, které dosažené výsledky často sdílejí a porovnávají. V následujícím textu se pokusíme Vám představit vybrané zkušenosti  závěry některých z nich, prezentované na mezinárodní konferenci v Madridu v prosinci roku 2006.

Pro lepší pochopení obsahu dalšího textu si dovolíme uvést nejčastěji uváděnou definici rychle rostoucích firem (dle EIM, Business and Policy Research, Nizozemí) jako podniků sektoru výroby, služeb nebo obchodu s 50 až 1000 zaměstnanci, které a) dosáhli růstu minimálně 60% obratu za 3 po sobě následující roky a  b) kterých počet zaměstnanců se zvýšil o 60% za 3 po sobě následující roky.

TANAKA BUSINESS SCHOOL, IMPERIAL COLLEDGE, LONDÝN

Profesor Erkko Autio, který se zabývá podnikáním a jeho mezinárodním srovnáním v globálním měřítku, dochází ve svých studiích k zajímavým závěrům. Při analýze vzorku 40 zemí v letech 2000-2004 z pohledu možné korelace mezi národními rámcovými podmínkami pro podnikání a relativním podílem rychle rostoucích podnikatelů (% podnikatelů, kteří chtějí rychle růst) dochází k závěru, že tato korelace je velmi významná (www.gemconsortium.org).

Pokud by při zkoumání 16 složek rámcových podmínek pro podnikání měly být vymezeny ty nejvýznamnější, na prvním místě se nachází systém vzdělávání, následovaný ochranou intelektuálního vlastnictví, fyzickou infrastrukturou, podporou podnikání žen (typickým představitelem ev. zakladatelem rychle rostoucí firmy je muž ve věku 25-49 let, s dobrým finančním zázemím, vzděláním a zaměstnáním), národní podnikatelskou kulturou a systémem vládní regulace a institucí.

Z 9 zemí, ve kterých probíhala podrobnější analýza podpůrného systému rozvoje podnikání pouze 3 (Finsko, Velká Británie, Holandsko) věnují zvláštní pozornost sektoru rychle rostoucích podniků (RRP), zatímco ostatní se věnují pouze obecné podpoře podnikání.

Na příkladu Finska dále dokládá hlavní omezení v RRP v závislosti na fázi vývoje jejich životního cyklu. Zatímco ve fázi pre start-up je generováno hodně inovativních nápadů jak v oblasti komercionalizace výsledků výzkumu, tak i díky podnikatelské kultuře a podporám, hlavní omezení zde představují sami podnikatelé a technologie.

Díky tomu  a manažerským a finančním nedostatkům vzniká poměrně málo nových podniků (start-up), ze kterých pouze 7% má zájem o dynamický růst (2004) a pouze 1,8% jej skutečně i dosáhne. Příčinou této nízké ambice i úspěšnosti jsou opět důvody manažerské, finanční a technologické. Potvrdilo se, že zejména u zemí s malým vnitřním trhem je nezbytným předpokladem rychlého růstu jejich firem jejich úspěšná internacionalizace. 

Při kategorizaci identifikovaných opatření by se dali vymezit jejich následující oblasti :
Výzkum – komercionalizační centra, granty
Technologický rozvoj – daňová podpora výzkumu a vývoje, dotace (na zařízení a intelektuální práva), inkubátory a technologické parky
Zakládání podniků – soutěž podnikatelských plánů, podnikatelské kluby
Rozvoj podnikání – coaching, dotace na poradenské služby, školení pro podnikatele, informační služby na jednom místě
Financování – business angels, venture kapitál a jeho fondy, daňová a finanční podpora venture kapitálu

Řada opatření a zkušeností v různých zemích vykazuje společné rysy, které lze opět shrnout

•  tato opatření jsou relativně nová (politika podpory RRP je novým tématem)
•  pouze výjimečně jsou tato opatření orientovány pouze na RRP
•  spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem je velmi vzácná
•  je kladen (příliš) velký důraz na technologie, nedoceněny zůstávají zejména podnikatelské služby
•  velký důraz je kladen na akademické a universitní spin-offy, nedoceněny jsou podnikové.

Stejně jako podpůrné politiky a opatření i zkušenosti z práce s RRP mají své společné charakteristiky. Obecnou zkušeností je nutná selektivnost a vyžadování silné růstové motivace účastníků. Je nutné je aktivně vyhledávat a trvale se zabývat jejich manažerskou motivací a schopnostmi, úzce spolupracovat s privátním sektorem  a vytvářet image profesionality a určité exkluzivity, výhodou je zapojení manažerů, kteří již mají zkušenost s rychlým růstem.

Při podpoře RRP je nutné si uvědomit, že podpůrné politiky pro obecné MSP a RRP si mohou vzájemně odporovat jak v cílech, v poskytovaných a požadovaných zdrojích, tak i v důrazu kladeném regulátorem na jejich dílčí aspekty (např. zatímco cílem obecné podpory podnikání může být dosažení co nejvyšších počtů podnikatelů, v případě RRP půjde spíše o výběr a podporu vhodných kandidátů).

Důležitým prvkem politiky podpory je její koncentrace, tudíž nutnost vybírat vhodné projekty a firmy. Na rozdíl od snahy o kvantitu a dosažení co nejvyšších počtů podpor je racionální zaměřit podporu na typově vhodné osoby – podnikatele. Výrazně efektivnějším přístupem, než rozdělení malého množství peněz mnoha lidem je alokace větších částek do menšího množství projektů.

Při tomto přístupu je nutné nečekat na kontaktování vhodnými podniky, ale aktivně je vyhledávat – většinou už jsou dobře známy.  Úkolem programů politik by mělo být také překonávání jejich neprovázanosti a zajištění koordinace podpory inovací, vzdělávání a podnikání a při využití potenciálu univerzit nevyloučit ostatní zdroje.

EUROPEAN AFFAIRS SERVICES, LUXEMBOURG

Cristopher John Hull z European Affairs Services, Luxembourg, prezentoval na konferenci ve svém vystoupení snahu o vytvoření evropské podpůrné sítě pro RRP a výsledky workshopů provedených v období říjen 2005 až březen 2006 v 8 evropských zemích, které měly této myšlence poskytnout oporu formou zjištění názorů na potřeby RRP od jejich 155 účastníků.

Základní oporou pro potřebu vzniku této sítě je orientace národních programů a agentur na národní společnosti, zatímco rychle rostoucí společnosti zejména z malých zemí potřebují rychlý přístup k velkým trhům. Pro otestování této myšlenky posloužily výše zmíněné workshopy, které kromě sběru informací o charakteristikách a potřebách podpory RRP dále sbírali informace o nástrojích a implementačních mechanizmech plnících tyto cíle.

Při ověřování základních tezí spojených s RR(MS)P byla zjištěna řada poznatků vyvracejících některé obecné představy s nimi spojené a současně přinášejících informace zatím v teorii nepopsané.

Prvním poznatkem byl fakt, že zatímco obecná představa o RRP je spojená s moderními technologiemi,ve skutečnosti je podíl rychle rostoucích high-tech firem v tomto segmentu kolem 20% a klíčovým zdrojem inovace a růstu bývá spíše nový obchodní model než samotná technologie. Navíc orientace na nově založené RRP je velmi riskantním krokem, kde jediným vodítkem a minimální formou garance jejich úspěchu je předchozí úspěšnost a zkušenost jejich  zakladatele či zakladatelů.

Představa o problémech specifických pro RRP vzala rovněž za své. V praxi se nepotvrdilo, že by klíčovým problémem RRP bylo např. financování a jeho nevhodná struktura. Ve skutečnosti je těchto problémů celá řada a navíc mají tendenci se rychle měnit a vyvíjet v čase od problémů spojených s lidskými zdroji, přes přístup k trhu až po nedostatek odborných a manažerských znalostí. Poměrně vzácně se vyskytujícím typem problémů byly ty spojené s technologiemi.

Naopak asi nepřekvapí zjištění, že  RRP jsou málo početnou skupinou. Jejich počet je např. v Německu odhadován na asi 200, v menších zemích jako Finsko nebo Rakousko na 20-30, přičemž ale do těchto počtů nejsou zahrnuty začínající společnosti (start-upy) s vysokým růstovým potenciálem.

Pokud jde o systémovou podporu RRP ze strany veřejných podpůrných agentur, pouze málo z nich dokáže tento typ firem efektivně podpořit. Příčinou této skutečnosti jsou zejména dva základní důvody. Jednak jsou podpůrné agentury úzce zaměřeny např. na dotační problematiku, zahraniční obchod/export nebo výzkum a vývoj, nebo se zabývají tradiční problematikou se snahou o jednoduchá řešení.

Závěrem souhrnu provedené analýzy je položeno několik otázek bez jednoznačných odpovědí, kde klíčovými jsou otázky jak a kdo by měl RRP podpořit. Zatímco na první otázku lze orientačně doporučit výběr těch nejlepších RRP, jejich vzájemné propojení a networking, v té druhé se nabízí několik alternativ – všeobecná podpůrná agentura (typu Enterprise Ireland), síť specializovaných agentur na dílčí problematiku (po vzoru Finska) nebo rozšíření působnosti technologických agentur zaměřených na podporu výzkumu a vývoje (zejména při orientaci na rychle rostoucí high-tech firmy).