Inovace a strach

O Nástrojařském klastru se na Lanškrounsku více mluví od roku 2005. Význam nástrojařského průmyslu potvrdil i koeficient zaměstnanosti v regionu, který se při mapování používá. Osloveno bylo celkem 30 podniků. O členství stály pouze 4 firmy.

Ostatní firmy se bály především společných inovací, společného výzkumného centra a spolupráce s vysokými školami. Nepomohl ani prostředník, který region a firmy dobře zná, příklady úspěšných českých a zahraničních klastrů, ani vidina peněz z českých a evropských programů.

Během dvouletého mapovacího období se nepodařilo

• Najít leadera. Bez něho se nikdy nic nedomluví a vzniká anarchie. Leader motivuje a iniciuje projekty
• Kvantifikovat přínosy pro jednotlivé firmy. Pokud firma nemá k dispozici analýzu přínosů, nebude se o klastr prakticky vůbec zajímat
• Přijít s atraktivními projekty. Nestačí dobré nebo obecně popsané projekty. Opravdu kvalitní projekt je pak důvodem, proč se inovačního procesu účastnit
• Každá menší firma má svoje teritorium, o které nechce přijít. A právě jeho ohrožení firmy spojovaly se vstupem do klastru.

Pokud se někdy vyskytne tento destruktivní strach, jednou z možností je převést ho na konstruktivní. To znamená, že firmy musí vstoupit do klastru právě, proto že se obávají ztráty svého teritoria.

Co se nepodařilo Nástrojařskému klastru, který kvůli tomu také nevznikl, to se podařilo klastru Water Treatment Alliance, který funguje od roku 2006 mimo jiné v Jihomoravském kraji.

• Firma Ecofluid Group s.r.o. se stala leaderem sdružení
• Menší firmy se přesvědčily, že nejen že neztratí svojí poptávku, ale budou mít přístup i k poptávce přesahující Jihomoravský kraj
• Podařilo se vytvořit takové projekty, že firmy neměly jinou možnost, než do klastru vstoupit. Stačilo, aby se několik málo firem začalo o klastr zajímat a ostatní firmy je následovaly, protože se bály, že je tyto firmy předběhnou.

Destruktivní strach se tak převedl na konstruktivní. Tyto firmy přistoupily, aby kontrolovaly klastr zevnitř, vezou se s ostatními a klastru nijak nepřispívají. To je riziko inovačního procesu založeného na konstruktivním strachu.

V klastru Water Treatment Alliance se nepodařilo

• Stabilizovat vedení, které by kontinuálně prosazovalo schválené projekty a dohlíželo nad aktivitou členů
• Rozšířit členskou základnu. Firmy se musí obávat ztráty svého členství. Pokud se počet firem pohybuje mírně nad kritickou úrovní 15, mají téměř jistotu, že o své členství nepřijdou, a mohou být pasivní
• Rychle začít realizovat schválené projekty.

Stejné problémy můžou vznikat i při realizaci jednotlivých inovací v podniku. A protože skupiny firem, firmy i inovační týmy jsou de facto lidé a strach přirozenou emocí, musí se se strachem počítat jako s kterýmkoli jiným faktorem.