Vědci jsou na stopě problému chemoterapeutické rezistence

• | Tisk |

Podrobnosti

Vytvořeno 20. říjen 2007

Napsal Stanislav Obruča

Profesoři Hannah a Stephen Alexander z University of Missouri-Columbia ve spolupráci s profesory Gad Shaulsky a Adam Kuspa z Baylor School of Medicine prokázali, že modelový organismus zvaný Dictyostelium discoideum může být užitečným nástrojem při studiu citlivosti buněk k léku cisplatinu.

 

Buňky tohoto organismu obsahují mnoho genů velmi podobných lidským, a také svou biochemií jsou nám velmi blízké. Lidská buňka obsahuje více než 30 000 genů, zatímco  Dictyostelium discoideum má v buňce přibližně 15 000 genů. To je užitečné, protože tento rozdíl usnadňuje isolaci a studium konkrétních genů. Doposud bylo odhaleno 400 genů, které mohou ovlivňovat citlivost k cisplatinu. Pochopení souvislosti mezi genetikou a citlivostí buněk k cisplatinu by umožnilo výrazné zlepšení léčby.

 „Důležité je, že řada typů rakoviny se léčí pomocí cisplatinu,“ říká profesor Stephen Alexander. „V některých případech je cisplatin nejlepším lékem a v jiných dokonce jediným možným lékem. Problém je, že řada nádorů je vůči cisplatinu rezistentní, a nebo během léčby tuto rezistenci získají. V současné době již existuje řada nových chemoterapeutických léků použitelných při léčbě rakoviny, ale řada z nich se doposud ještě neprodává. I když můžeme říct, že cispaltin je efektivní lék, proč nezkusit vymyslet lepší?“

Profesor Stephen Alexander

V průběhu uplynulých více než osmi let se profesor Alexander zabýval výzkumem vzniku cisplatinové rezistence a pokoušel se zjistit, která (a jestli vůbec nějaká) metabolická dráha by mohla být užitečná v průběhu léčby. Spolu se svým týmem odhalil geny zapojené do metabolismu sfingolipidů. Zjistili, že právě tyto geny jsou klíčem k tomu, jestli buňky vystavené působení cisplatinu zemřou, nebo přežijí. Tedy jestli bude léčba úspěšná nebo ne. V současné době probíhající spolupráce z vědci z Baylor School of Medicine dodala celému výzkumu nový rozměr a posunula jej vpřed.

Profesoři Shaulsky a Kuspa vyvinuli technologii, která umožnila stanovit míru genové exprese u modelového organismu Dictyostelium discoideum a díky tomu detekovat úspěšnost léčby. Společně se pak tým vědců zabýval otázkou obecné odpovědi buněk na cisplatin a sledoval, jak reagují na cisplatin buňky s mutací v metabolismu sfingolipidů. Podařilo se zjistit, že důvody rezistence nejsou jednoduché. Tedy není to tak, že lék buď buňku zabije, nebo jej buňka zneutralizuje. Do celého procesu je zapojena řada genů, které na léčbu cisplatinem reagují různě. Pokud by se podařilo najít způsob jak využít tyto geny k dosažení vyšší citlivosti buněk k cisplatinu, celá léčba by byla výrazně efektivnější.

„K tomu abychom nalezli geny, které se podílejí na citlivosti k cisplatinu používáme metody genetického inženýrství. Podařilo se nám objevit několik kompletně nových metabolických drah, o kterých doposud nikdo nevěděl, že by mohly být spojeny se senzitivitou k cisplatinu,“ říká profesor Alexander. „Skutečně hledáme způsob jak léčbu cisplatinem zefektivnit. Hlavní ideou je pochopit co se v buňce během léčby děje, co určuje je-li buňka citlivá nebo ne a poté posílit některou metabolickou dráhu tak, tak aby došlo ke zvýšení citlivosti vůči cisplatinu.“ 

Zdroj: Research missouri