Funkční potraviny - víc než jen jídlo

• | Tisk |

Podrobnosti

Vytvořeno 10. leden 2008

Napsal Stanislav Obruča

Definice této zajímavé rodiny potravin říká, že: „Funkční potraviny jsou potraviny vyrobené z přirozeně se vyskytujících složek tak, aby měly kromě prosté výživné hodnoty také příznivý účinek na zdraví konzumenta.“ Nejedná se tedy o potravinové doplňky ani léky, které sami o sobě nemají žádnou výživnou hodnotu, ale o potraviny, které můžeme snídat, svačit, obědvat i večeřet a ony mezitím samovolně podpoří naše zdraví. Samozřejmě, aby se efekt projevil, je třeba konzumovat je dlouhodobě, některé dokonce celoživotně.

Jak si takovou funkční potravinu představit? Pro příklad nemusíme daleko. Může jím být kuchyňská sůl, tedy součást potravy, se kterou se setkáváme denně. Ta se stala již okolo roku 1920 první funkční potravinou v moderním smyslu slova. Právě v té době se k soli začal přidávat jód. Ten je nezbytný pro správnou funkci štítné žlázy. Především ve vnitrozemských oblastech velká část populace trpěla nedostatkem jodu, který se mimo jiné projeví tvorbou strumy. A právě přídavek jodu do obyčejné kuchyňské soli tento problém definitivně vyřešil.

Tento úspěch přinesl nástup dalších funkčních potravin. Tak vzniklo mléko obohacené o vitamín D, čaje s přídavkem ginga a nebo třeba žvýkačky obohacené o vitamíny. Funkční potraviny se tak staly jednou z nejrychleji rostoucích oblastí potravinářského průmyslu a především v oblasti dětské výživy zaznamenali nevídaný boom. Není bez zajímavosti, že novinkou jsou funkční potraviny pro země označované slovíčkem západní. V nich se funkční potraviny stávají hitem posledních desetiletí. Naopak v zemích východních (například v Číně) jsou potraviny obdařené léčebným účinkem používány již celá staletí, používání některých z nich je dokonce zdokumentováno z doby okolo tisíce let před naším letopočtem. Číňané již po celá tisíciletí vědí, že jídlo může mít jak terapeutický, tak preventivní účinek, západní svět tuto skutečnost začíná postupně objevovat až nyní.
   
Tradiční funkční potraviny

Není žádnou novinkou, že řada potravin je „přirozeně zdravá“. Obsahují fyziologicky aktivní látky jako jsou vitamíny, flavonoidy , karotenoidy, polynenasycené mastné kyseliny, stopové prvky. I tyto „tradiční“ potraviny spadají do kategorie funkčních potravin. Typickým příkladem může být sója. Ta je v centru pozornosti přibližně od roku 1990. Sója je nejen zdrojem vysoce kvalitních bílkovin, ale dokáže také předcházet kardiovaskulárním chorobám, rakovině, osteoporóze a snižuje symptomy menopauzy.

To že sója dokáže snížit hladinu cholesterolu je opravdu důkladně zdokumentovaný jev. Od roku 1995 bylo provedeno 38 nezávislých studií, které potvrdili, že pravidelná konzumace sóji vede k výraznému poklesu celkové hladiny cholesterolu (9,3%), LDL cholesterolu (12,9%) triacylglyceridů  (10,5%) a malému poklesu HDL cholesterolu (2,4%). Vědci došli k názoru, že denní dávka sóji, která dokáže ovlivnit hladinu tuků v krvi, je okolo 25 gramů. Mechanismus kterým dokáže sója takto efektivně snižovat hladinu tuků v krvi není zcela objasněn.

Dlouhou dobu měli vědci za to, že za účinek sóji mohou látky nazývané isoflavony, ale tato domněnka se nepotvrdila, takže jak to ta sója dělá, je stále záhadou. Sója obsahuje také celou řadu antikarcinogenů jako jsou například inhibitory proteáz, fytosteroly, saponiny, fenolové kyseliny atd., takže má velký potenciál bránit vzniku rakoviny. Ovšem tímto tématem se zatím klinické studie příliš nezabývali. To že však sója snižuje nepříjemné symptomy menopauzy, jako jsou například noční návaly pocení nebo nízký obsah minerálů, jsou klinickými studiemi podložené tvrzení.
Takovýchto potravin podobných sóji, které přirozeně disponují celou řadou fyziologických účinků je mnoho. Za všechny jmenujme rajčata, česnek, brokolici, čaj, víno a vinné hrozny, ale také některé potraviny živočišného původu jako jsou například ryby, které obsahují omega-3 nenasycené mastné kyseliny a polynenasycené mastné kyseliny. Předpokládá se, že strava obyvatel západních zemí je právě u těchto mastných kyselin nedostatečná.

„Umělé“ funkční potraviny

V současné době přichází na trh řada potravin, které jsou uměle obohaceny o určitou složku, s příznivým účinek na spotřebitelovo zdraví. Tato složka však není přirozenou součástí původní potraviny. Nebude možná trvat dlouho a naše denní strava bude vypadat  takto. Posnídáme toast obohacený o foláty (které mají předcházet chorobám srdce) a zapijeme ho pomerančovým džusem obohaceným o vápník (posílí naše kosti). Možná si toast namažeme margarínem, který bude schopný snížit hladinu cholesterolu. Na oběd si dáme mísu hrachové polévky s mladinou (to by měla bránit vzniku depresí). Po obědě si dáme žvýkačky obsahující fosfatydil serin, který by měl bránit ztrátám paměti a tak dále.

Zdá se vám to přehnané? „Je možné, že za nějakých 15 let si budou lidé snižovat vysoký tlak jen pomocí stravy,“ říká Gene Grabowski, mluvčí obchodní společnosti Grocery Manufacturers. „Jsme schopni přidat lék do hamburgeru nebo do koláče. Ale to nechceme. Jak by se měl takový koláč dávkovat?“ Na druhé straně výzkum, který si  Grocery Manufacturers nechal na toto téma udělat říká, že spotřebitelé upřednostňují přídavek „extra živin“ přímo do jídla před podáváním stejných živin ve formě potravinových doplňků.  A právě to činí z funkčních potravin obrovský obchod. V Japonsku nebo Velké Británii už trh s funkčními potravinami funguje již relativně dlouhou dobu, ale i ostatní  západní země je začínají dohánět. Jako příklad si můžeme uvést Spojené státy americké.

„Ještě v roce 1992 trh s funkčními potravinami v USA prakticky neexistoval,“ říká Thomas Asarts, redaktor časopisu Nutrition Business Journal. V současné době se v obchodu s funkčními potravinami v USA ročně „otočí“ 10 miliard amerických dolarů a další růst se dá předpokládat. Thomas Aarts předpovídá během příštích pěti let nárůst o 8 až 11%. V kurzu podle něj bude především mléko obohacené o vitamíny, jogurty a jogurtové nápoje s probiotickými bakteriálními kulturami a čaje nebo džusy s přídavkem některých bylin. Ale také prodej většiny ostatních funkčních potravin roste ročně okolo 1%.
 
Zázrak nebo komerční trik  

Umělé funkční potraviny jsou tedy hlavně a především velký byznys. Spotřebitelé by si měli položit několik základních otázek. Skutečně fungují? Kolik účinných látek vlastně obsahují? A jsou vůbec bezpečné? Odpověď na žádnou z těchto otázek není jednoznačná.

To, jestli účinná látka přidaná do potraviny bude skutečně účinnou, ovlivňuje celá řada faktorů. Pravděpodobně nejdůležitějším faktorem je, dokáže-li si tělo s potravy danou látku „odebrat“ a použít. To záleží především na chemickém složení potraviny. Může se stát (a stává se to i tradičních potravin), že účinná látka sice přítomná je, ale je vázána takovým způsobem, že tělu nic nepřinese. Prostě ji zase vyloučíme. Proto se bezhlavé přidávání vitamínů a jiných aktivních komponent do různých potravin často naprosto míjí účinkem. Každá potravina by měla být řádně otestována jak v laboratořích a tak v klinických studiích, aby bylo jasné, zda je opravdu funkční, nebo je slovo „funkční“ jen reklamním trikem. Ovšem při současném objemu „obohacených potravin“ a časových a finančních náročnostech jednotlivých testů se toho pravděpodobně nedočkáme. Další otázkou je, stojí-li výrobci skutečně o to, aby byl jejich výrobek podrobně prostudován.

Otázka bezpečnosti je také sporná. Potravinová aditiva nebo léky prochází přísnými testy, ve kterých se hodnotí jejich dopad na lidské zdraví. Bylinné ale i další složky funkčních potravin většinou žádnými testy,  které by posoudili jejich vliv na vznik rakoviny nebo poškození ledvin a jater, neprojdou. „Většina lidí si myslí, že bylinky musí být zdravé, protože je lidé používají již celá staletí. Pravděpodobně opravdu jsou. Ale bez podrobných testů nemůžeme nikdy vyloučit, že při dlouhodobém a neuváženém užívání nemůže dojít ke vzniku rakoviny nebo poškození ledvin,“ říká Bruce Silverglade, který se touto problematikou zabývá. Nehledě na to, že složky funkčních potravin mohou způsobovat alergie nebo mohou snižovat účinek některých léků případně mít jiné nežádoucí vlivy na lidské zdraví. A tak místo prospěchu mohou způsobit katastrofu.

Před funkčními potravinami je tedy ještě dlouhá cesta plná výzkumů a klinických studií. Určitě je zapotřebí doladit legislativu a stanovit limity obsahu jednotlivých komponent tak, aby nehrozilo poškození zdraví. Potom se funkční potraviny možná dočkají ještě většího rozmachu. Do té doby by možná bylo rozumné spokojit se s přirozenými funkčními potravinami.