Odboráři napadají svobodu volného pohybu

• | Tisk |

Podrobnosti

Vytvořeno 24. leden 2008

Napsal Kateřina Pletichová

Evropské obchodní společnosti, které podnikají na území jiných členských států, se mohou dostat do sporu s odbory. Pokud je obvyklá výše mezd ve státě společnosti nižší než ve státě, kam vyslala své pracovníky, chce společnost vyplácet nižší mzdy podle svých zákonů, proti čemuž se brání odbory druhého státu. Obchodní společnosti se díky rozhodnutí Laval pravděpodobně nemusejí obávat oprávněnosti kolektivních akcí odborů kvůli rozdílným mzdám ve státech, kde společnost podniká. Na druhou stranu rozhodnutí Viking Line do značné míry narušilo svobodu evropských obchodních společností vybírat si místo podnikání.

Rozhodnutí Viking Line a Laval se shodují v názoru na výši mezd, vyplácenou podnikatelem jednoho členského státu na území jiného členského státu EU. Podnikatel má vyplácet mzdu obvyklou v jeho státě, ať je výplatním a pracovním místem jakákoliv jiná členská země.

Lotyšská obchodní společnost Laval un Partneri vyslala v roce 2004 své pracovníky do Švédska k provedení stavebních prací. Laval un Partneri neuzavřel kolektivní smlouvu se švédskou odborovou organizací pracovníků, neboť se neshodli na výši mezd vyplácených lotyšským pracovníkům. Z tohoto důvodu zahájily švédské odbory blokádu stavby školy ve Vaxholm a později bojkotovaly výstavbu všech staveb, na kterých se ve Švédsku Laval nějakým způsobem podílel. Kolektivní akce odborů dovedly švédskou pobočku Laval un Partneri do konkurzu.

Evropský soudní dvůr rozhodl, že bojkot společnosti Laval un Partneri ze strany švédských odborů nebyl přiměřený. Odborové organizace nemohou nutit obchodní společnosti sídlící v jiném státu Evropské unie, aby vypláceli svým zaměstnancům mzdu obvyklou ve státu, ve kterém vykonávají svou činnost. Laval un Partneri byl tedy oprávněn vyplácet svým lotyšským zaměstnancům pracujícím ve Švédsku lotyšské platy.

Finská obchodní společnost Viking Line vlastní plavidlo Rosella, zajišťující trajektovou přepravu mezi Finskem a Estonskem. Provoz finské Roselly nemohl konkurovat estonským plavidlům, jejichž provozní náklady jsou nižší. Estonští námořníci pobírají mnohem menší mzdy než Finové. Viking Line se proto rozhodl využít svobody volného pohybu služeb v námořní dopravě mezi členskými státy EU a zaregistrovat Rosellu pod estonskou vlajkou, aby mohl zaměstnávat estonské námořníky a vyplácet jim nižší platy podle estonského práva.

Proti tomuto rozhodnutí se ohradil Finský odborový svaz námořníků, který hrozil společnosti Viking Line kolektivními akcemi - stávkami a bojkoty. Rovněž vyzval ostatní odborové organizace, aby nevyjednávaly s Viking Line. Rozhodnutí Evropského soudního dvora dalo za pravdu finským odborářům. Zdá se, že Soudní dvůr považuje práva odborů za důležitější než právo podnikatele na rovné konkurenční prostředí.