Genová terapie metly lidstva - alkoholismu

• | Tisk |

Podrobnosti

Vytvořeno 08. květen 2008

Napsal Stanislav Obruča

Alkoholismus je jednou z nejhorších a bohužel také nejčastějších závislostí, se kterou se můžeme setkat. Není bez zajímavosti, že náchylnost k drogám a tedy i alkoholu je geneticky dána a to nejen u lidí ale také u zvířat. Toho se pokouší využít Panayotis Thanos, vedoucím výzkumného týmu, který se léčbou alkoholismu dlouhodobě zabývá. Pro své pokusy si vybral potkany, kteří jsou obdobně jako někteří lidé, k alkoholismu geneticky náchylní.

Tato geneticky zatížená zvířata, bez jakéhokoli tréninku, pokud mají možnost volby mezi pitím vody a vody s etanolem, rozhodují se pro roztok etanolu. Denně tak zkonzumují i více než 5 gramů alkoholu na jeden kg své hmotnosti. To je dávka, která u člověka odpovídá pití téměř jednoho litru tvrdé lihoviny za den. U potkanů, kteří nejsou geneticky náchylní, je spotřeba alkoholu jen 1 gram za den. Jedná se tedy o potkany – alkoholiky.


Thanosův tým se pokusil zvířata ošetřit vnesením genu, který posílil hladinu mozkového receptoru pro dopamin. Dopamin je chemická látka, která je důležitá pro přenos pocitů při kterých se cítíme příjemně a o níž se ví, že hraje úlohu při vzniku  návyků. Vědecký tým vnesl do buňky gen, který zajistil, že buňka začala ve větší míře tvořit receptor D2. Tento receptor je protein, jehož nedostatek se projevuje při vzniku závislosti na alkoholu.

Jeho nízká hladina v mozku předurčuje některé lidi k návykovému chování a to nejen k alkoholu, ale i k jiným drogám. Proto také Thanosův tým ke svým pokusům zvolil potkany, kteří měli ve srovnání s geneticky normální populací potkanů, o 20 až 25% nižší hladiny dopaminového D2 receptoru. K vpravení příslušného genu do buňky využili metodu zvanou „trojský kůň“, kdy jako vektor, který dopravil do mozkových buněk příslušnou genovou sekvenci využili neškodný virus.

Gen pro tvorbu D2 vnesli výzkumníci nejdříve do genetické informace viru. Takto upraveným virem infikovali mozek potkanů a to v místě zvaném nukleus accumbens, což je místo odkud se spouštějí děje nazývané kaskáda libosti a která závisí právě na dopaminu. Úvaha, že virus, tím jak bude infikovat buňky, vnese do nich genetickou informaci pro tvorbu tvorbu D2 receptoru a buňky samy začnou tvořit dostatek proteinového receptoru D2 se ukázala být správnou. Na zvířatech šlo pozorovat jak pokles konzumace alkoholu, tak další jevy dokládající že genová terapie byla úspěšná.

Pokus byl úspěšný, protože potkanům alkoholikům se po jejich genové léčbě, snížily choutky na alkohol o 37%. Celková spotřeba alkoholu u nich klesla na polovinu. Spotřeba alkoholu klesla i u skupiny potkanů, kteří nejsou geneticky náchylní k alkoholismu, ale u nich pokles konzumace alkoholu nebyl tak razantní. Největší pokles chuti na „panáka“ byl u potkanů během prvních několika dnů po ošetření. Bohužel se ale chuť na alkohol potkanům časem vrací a dvacátý den po zákroku již znovu konzumují svojí původní dávku.

Problémem je, že léčba je jen dočasná, ale i to se tým Thanose chystá překonat. Krátký efekt blahodárného působení infekce chtějí nyní vědci eliminovat tím, že k přenosu do buňky použijí jiného trojského koně – měl by jím tentokrát být virus, který by zaručoval dlouhodobější infekci, tedy takový virus, který by nebyl obranným imunitním aparátem tak rychle zdolán.