Vymýtí buňky z prasečích embryí nevyléčitelnou cukrovku?

• | Tisk |

Podrobnosti

Vytvořeno 24. červen 2009

Napsal Anna Průchová

Nedostatek orgánů potřebných pro léčbu cukrovky pomocí transplantace slinivky břišní by mohl být vyřešen použitím zvířecích buněk. Nový způsob objevili izraelští vědci z Weizmannova institutu věd.

Diabetes mellitus (cukrovka) 1. typu patří do široké skupiny tzv. autoimunitních chorob, při kterých imunitní systém pacienta z neznámých důvodů útočí na buňky vlastního těla. Při diabetu je nežádoucí imunitní reakce namířena proti beta-buňkám slinivky břišní, které u zdravých lidí produkují inzulin, hormon regulující hladinu krevního cukru.

Inzulin je pro tělo naprosto nezbytný, diabetici jsou proto doživotně odkázáni na každodenní aplikaci inzulinových injekcí. Naději pro pacienty s diabetem 1. typu představuje transplantace slinivky břišní (pankreatu). První pokusy s těmito transplantacemi začaly již v šedesátých letech minulého století a zejména v posledních desetiletích s rozvojem moderní medicíny nabývají na úspěšnosti. Orgánů vhodných pro transplantaci je však závažný nedostatek, většina pacientů je proto stále závislá na injekcích inzulinu. Pokusy o použití tzv. xenotransplantátů, tedy slinivek jiného zvířecího druhu, dosud ztroskotávaly kvůli prudké imunitní reakci lidského imunitního systému na cizorodé buňky.


Nyní se ukazuje, že by se imunitní systém příjemce dal při mezidruhových transplantacích obelstít použitím embryonálních buněk. Tyto ještě nezralé buňky embryonální tkáně totiž mají na rozdíl od zralých buněk na svém povrchu odlišné molekuly a imunitní systém na ně reaguje méně. Prokázali to ve své studii vědci z izraelského Weizmannova institutu věd pod vedením Yair Reisnera. Slibné výsledky práce byly zveřejněny v posledním čísle prestižního časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS). Klíč podle vědců spočívá ve schopnosti embryonálních buněk vytvořit okolo cév příjemcova organismu zcela novou pankreatickou tkáň. 

Reisner a jeho kolegové zkoumali možnost využití embryonálních buněk při léčbě diabetu 1. typu u primátů. Ve své předchozí studii vědci zjistili, že nejlepší vlastnosti pro xenotransplantaci vykazuje ještě nezralá pankreatická tkáň odebraná z embryí ve stáří 42 dnů. Podle Reisnera jde o nejvýhodnější stáří tkáně: pokud je štěp odebrán dříve, neobsahuje ještě dostatek pankreatických buněk. Později buňky naopak rychle ztrácí schopnost vytvořit nový orgán, zatímco jejich sklon k vyvolání nežádoucí imunitní reakce roste.

Pokusným zvířatům transplantovali embryonální tkáň slinivky břišní pocházející z prasete. Už čtvrtý měsíc po transplantaci přestala být pokusná zvířata závislá na injekčně podávaném inzulinu. Ukázalo se, že produkovaný inzulin je skutečně prasečího původu, zatímco cévy, zásobující nově vytvořený orgán, jsou opičí. „To je zásadní informace. Znamená to, že imunitní systém příjemců transplantát toleruje,“ vysvětluje Reisner. Výzkumníci věří, že by použitá metoda mohla stejným způsobem pomoci lidským pacientům s cukrovkou. „Účelem naší studie bylo ukázat možnost transplantace zvířecích buněk člověku. V případě úspěchu bychom získali v podstatě nevyčerpatelný zdroj transplantátů pro léčbu diabetu,“ říká Reisner.

Xenotransplantace prasečích buněk v sobě skrývá velký potenciál k překonání nedostatku dárců orgánů. Než budou moci být xenotransplantáty uvedeny do klinické praxe, bude ještě nutno vykonat mnoho práce. Vědci však věří, že se metoda zanedlouho v transplantační medicíně rozšíří.

Uvedenou studii naleznete na stránkách PNAS.

Zdroj: Technology Rewiew