Pramen dlouhověkosti nalezen: lidé si však musí ještě počkat

Podrobnosti
Vytvořeno 26. srpen 2009
Napsal Vlasta Stancová
Velikonoční ostrov nepochybně proslavily zejména monumentální sochy moai. V druhé polovině 20. století zde byla objevena půdní bakterie Streptomyces hygroscopicus produkující fungicid, který byl po domorodém označení ostrova „Rapa Nui“ pojmenován rapamycin. Záhy poté bylo zjištěno, že látka působí také jako účinný imunosupresant. Potlačuje imunitu a umožňuje přijmutí transplantovaného orgánu tělem pacienta. Využití nalezla zejména při transplantacích ledvin. V současnosti probíhá testování protirakovinných účinků rapamycinu.


Sochy moai na Velikonočním ostrově.

Věčná snaha o prodloužení života

Nyní vědci zjistili, že rapamycin dokáže podstatně prodloužit život myším. Výsledky publikovali v časopise Nature. Před tímto výzkumem byly objeveny i jiné způsoby prodlužování života, jako je genetické inženýrství nebo omezení příjmu kalorií, ale všechny metody mají své odpůrce a otazníky.

Výjimečnost studie

Proč je předpoklad využití rapamycinu i u ostatních savců, když byly jeho účinky zatím ověřeny pouze u myší? Rapamycin fungoval při podávání myším od 20 měsíců věku, což odpovídá šedesáti letům věku člověka, a prodlužoval život o 28 % u samců a o 38 % u samic.

„Fakt, že lék prodlužuje život v tak pokročilém věku je pozoruhodné a vzrušující,“ uvedl David Sinclair z Harvard Medical School. Studii považuje za významný mezník výzkumu stárnutí. Proč je efekt podávání léčiva od pokročilého věku tak důležitý? Protože léčení lidí od mládí by bylo nepraktické, nákladné a vystavilo by pacienty dlouhodobějším vedlejším účinkům.

Další výjimečnost práce tkví v tom, že vědci použili geneticky rozdílné populace myší. Přitom běžně se v podobných studiích do pokusů zařazují myši vyšlechtěné, s nimiž se lépe pracuje v laboratoři. Zatímco u podobné skupiny myší je pravděpodobný výskyt určité specifické nemoci, která ovládne celý druh, u rozdílné populace, podobně jako u lidí, může dojít k různým nemocem, a tím je výsledek studie reálnější.

Objev dílem náhody

Vědci původně chtěli myším rapamycin podávat už od čtyř měsíců věku, ale množství léku nutné k udržení dostatečné úrovně v krvi se ukázalo být cenově nedosažitelné, museli vyřešit problém se stabilitou léčivé látky při jejím průchodu trávicím traktem. Než vědci přišli na řešení tohoto problému, čímž bylo použití metody mikroenkapsulace, při které je léčivá látka v nezměněném stavu dopravena do střeva v polymerovém obalu, myši zestárly.

Jak rapamycin funguje?

Lék inhibuje protein zvaný mTOR, který řídí buněčný růst, syntézu bílkovin a stárnutí, což v experimentu vedlo k prodloužení života u hlodavců. I když stejné závěry přinesly i studie na vinných muškách, hlísticích a kvasinkách, přesná funkce mTOR v regulaci dlouhověkosti je stále nejasná. To, že si mTOR zachoval stejnou funkci na tak dlouhé evoluční dráze opět podporuje teorii, že by mohl mít obdobnou funkci i u lidí.


Protein mTOR, který rapamycin inhibuje.

Zdá se, že podobně jako rapamycin na protein mTOR působí i omezení příjmu energie, o kterém se ví už dlouho, že myším prodlužuje život. Metoda sníženého příjmu kalorií nedávno prokázala, že dokáže potlačit nebo alespoň pozdržet propuknutí věkem vyvolaných chorob u opic makak rhesus.

Zatímco rapamycin podávaný myším od mládí nebyl tak účinný jako omezený přísun energie započatý v brzkém věku, při podávání léčiva od pokročilého věku je významně účinnější než snížený příjem kalorií. V probíhajících studiích vědci testují různé dávky rapamycinu v kombinaci s různými věkovými skupinami myší a zjišťují tu nejefektivnější.

Lidé si musí počkat

Lidé si na svůj pramen dlouhověkosti musí ještě počkat. Možná bude skutečně odvozen od rapamycinu, vědci se snaží oddělit jeho negativní účinky na člověka a zachovat ty pozitivní. Vedlejší účinky rapamycinu jsou pro nás zatím opravdu nepřekonatelné. Tím, že látka potlačuje imunitu, pacienti jsou více náchylní k nebezpečným infekcím. U myší byl tento fakt eliminován, žijí ve sterilních laboratorních podmínkách, do kterých není původcům infekcí umožněn přístup.

Výsledky byly shromážděny ze tří nezávislých studií z Jackson Laboratory v Bar Harbor, z University of Texas Health Science Center a z University of Michigan.

Zdroje:

Facebook komentáře

Share on Myspace