Zvýšené riziko selhání antikoncepce u obézních žen

Podrobnosti
Vytvořeno 09. listopad 2009
Napsal Hana Kostková
Jen v USA je přibližně 30 % dospělých žen obézních a hormonální antikoncepce je zde nejpopulárnější metodou. I z těchto důvodů je objev pro běžný život velmi významný.

Podle Ganeshe Cheraly, odborného asistenta na Farmaceutické fakultě Oregonské univerzity problém spočívá v tom, že u perorálních kontraceptiv (antikoncepce podávaná ústy) - jako u většiny dalších léků, se zpočátku testuje bezpečnost a účinnost u zdravých jedinců, mezi něž jsou jen zřídka zařazováni lidé s hmotností větší, než je 130 % jejich ideální tělesné hmotnosti.

Ovšem tělesná hmotnost a množství tuku v těle mohou výrazně ovlivnit farmakokinetiku neboli osud léku v těle, včetně jeho vstřebávání, distribuce, přeměny a vylučování z těla a rovněž i účinek léku na jedince. Z toho důvodu by měla být obezita i další faktory velmi pečlivě zvažovány.

Do studie bylo zařazeno 20 žen ve věku 18 až 35 let, všechny byly zdravé a hledaly vhodnou antikoncepci. Deset žen mělo normální hmotnost, zatímco zbývající byly obézní s BMI vyšší než 30.

BMI neboli „body mass index“ je běžná metoda používaná k měření obezity. Za normální váhu je považována hodnota BMI v rozmezí 20 až 25. Ačkoliv do studie byly záměrně zařazeny ženy s obezitou, podle Dr. Alison Edelman z Oregon Health and Science University - hlavní řešitelky studie, mnohé další demografické studie ukazují, že i ženy s pouhou nadváhou (BMI 25 – 30) mohou mít také zvýšené riziko selhání antikoncepce.

Klasická perorální antikoncepce je relativně lipofilní - to znamená rozpustná v tucích, a měla by mít tendenci se hromadit v tukové tkáni. I přesto nebyl zaznamenán výrazný rozdíl mezi vstřebáváním těchto léků v tukové tkáni u obézních žen a u žen s normální hmotností. Vědci zjistili, že u obou skupin žen léky nakonec dosáhnou víceméně stejné hladiny v krvi, avšak u žen s vysokou nadváhou je čas pro dosažení jejich účinnosti podstatně delší. 

Studie ukázala, že dosažení maximální koncentrace látky v krvi trvalo u žen s normální hmotností průměrně 5 dnů. Naproti tomu u obézních žen byl tento interval prodloužen v průměru na 10 dnů. Jedné ženě trvalo dokonce 20 dnů, než dosáhla ustálené hladiny látky v krvi.

Z dosažených výsledků vyplývá, že ženy s normální hmotností, které dodržují předepsané dávkování, by měly být dostatečně chráněny proti otěhotnění. Avšak opožděné dosažení požadované koncentrace u obézních žen zákonitě vyvolává otázku, jak dobře jsou tyto ženy chráněny? Ačkoliv hormonální antikoncepce u nich ve výsledku také dosáhne hladiny v krvi, která je potřebná pro antikoncepční účinek, může to trvat i dvakrát déle než u žen s normální hmotností. Tím každý měsíc vzniká tzv. „okno“, kdy je zvýšené riziko nežádoucího početí.

Zvýšení dávky léku by sice mohlo pomoci tento problém vyřešit, na druhou stranu to vyvolává další obavy o zdraví pacientek. V praxi mnoho lékařů naopak obézním ženám předepisuje nižší dávky perorální antikoncepce ve snaze snížit u nich riziko vzniku žilní trombózy.

Hluboká žilní trombóza je stav, kdy se v hlubokých žilách (nejčastěji dolních končetin) začne srážet krev, vzniká městek, v jehož okolí se vytvoří zánět. Komplikací této nemoci může být až plicní embolie.

I přesto, že byla objevena přímá souvislost mezi účinkem perorální antikoncepce a obezitou u žen, není podle Dr. Edelmanové dostatek informací, aby bylo možné upravit klinickou praxi jejich použití. Ganesh Cherala k tomu dodává: „Do doby, než bude provedeno více studií, by měly ženy tento problém konzultovat s lékaři a zvážit použití další záložní metody antikoncepce v určitém období měsíce.“

Studie byla publikována v červencovém čísle časopisu Contraception.

Zdroje:

Facebook komentáře

Share on Myspace