Počítače, které se samy „zabijí“

• | Tisk |

Podrobnosti

Vytvořeno 12. listopad 2007

Napsal Redakce

Jednou z možných cest nakládání s infikovaným počítačem je se snažit příslušný segment izolovat, a zabránit tak šíření nákazy či dalším nekalým aktivitám, které by z příslušného zařízení mohly vycházet. Takový přístup se ovšem hodí spíše pro centralizované sítě, kde existuje podrobný přehled o jejich topologii.

Současné distribuované systémy ovšem často tyto vlastnosti postrádají, eventuálně rovnou vznikají ad hoc. Může jít třeba o stav, kdy k síti přistupuje celá řada nepočítačových zařízení (sítě typu machine-to-machine/vehicle-to-vehicle - M2M/V2V - apod.) nebo třeba různé P2P systémy typu BitTorrentu či distribuovaných vyhledávacích nástrojů. Izolace napadeného počítače je obtížná, když neexistuje centrum, z něhož by bylo jasné, co s čím je vlastně propojeno.

Návrháři nového systému zabezpečení z univerzity v Cambridge se pod vedením bezpečnostního odborníka Tylera Moora proto inspirovali v živé přírodě. Buňky také disponují mechanismem, který u nich za určitých podmínek vyvolá řízenou smrt – „sebevraždu“. Fungují tak například buňky imunitního systému.

Zdroj: Science World, redakčně upraveno a zkráceno