AAR se neaplikuje po ukončení projektu nebo celkového úkolu, ale v každé dílčí části, kterou lze v průběhu akce identifikovat (klíčové jednání, předání směny, průzkum trhu v rámci komplexnějšího projektu apod.).
Účastníci odpovídají v otevřené a upřímné diskuzi, která trvá 10 až 20 minut, na čtyři jednoduché otázky:
Co se mělo podle předpokladu stát?
Co se ve skutečnosti stalo?
Proč došlo k odlišnosti?
Jak se z toho můžeme poučit?
Manažeři z praxe Chris Collison a Geoff Parcell stanovili 7 pravidel, kterými by se měla organizace při zavádění metody AAR řídit:
Okamžité hodnocení – bezprostřední hodnocení a diskuze zajistí, že budou mít jednotliví účastníci situaci v živé paměti a získané poznatky lze využít třeba hned další den.
Vytvoření vhodné atmosféry – atmosféra důvěry a otevřenosti musí ukazovat, že se nejedná o kritiku jednotlivců, ale nástroj k předání znalostí a postřehů. Z hlediska AAR je nepřípustné osobní hodnocení výkonu, dokazování zásluh či vzájemná rivalita. Kritika je možná pouze za neochotu otevřené diskuze. Diskuze se mohou zúčastnit pouze účastníci úkolu nebo akce a nikoliv další posluchači ani manažerský dozor. V americké armádě je důležitým prvkem také rovnost jednotlivých účastníků AAR, takže i vojín může hodnotit a komentovat kroky a příkazy, které provedl jeho velící důstojník.
Stanovení moderátora – moderátor (nejlépe někdo jiný než vedoucí týmu) má pomoci s vytvořením správné atmosféry, čímž zabrání prohřeškům vůči pravidlům AAR (např. vzájemné osočování) a garantuje, že se dostane na názor všech členů. Moderátor je také nezbytný u multikulturních týmů, kde mohu vzniknout jazykové zábrany zahraničních členů týmu před rodilými mluvčími.
Co se mělo podle předpokladu stát?/Co bylo cílem dané aktivity (úkolu, projektu, jednání apod.)? – přímočará otázka, kterou vloží moderátor do společné diskuze, která pokračuje do té doby, než se všichni účastníci shodnou. Tato první část odhalí přípravu, která problematice předcházela, a přinese cenné zkušenosti i pro další úkoly a projekty různých charakterů.
Co se ve skutečnosti stalo? – popis faktické situace, tak jak z pohledu jednotlivých účastníků proběhla. Účelem je odhalení problému, nikoliv nalezení viníka.
Porovnání plánu s realitou – skutečné učení přichází ve fázi, kdy se hledá rozdíl mezi plánem a skutečností, kdy jednotliví členové budou mít odlišný pohled. Výsledkem porovnání plánu s realitou je výčet úspěchů, které se podařily nad plán, a nedostatků, kde výsledek neodpovídal plánu. Následuje pak diskuze o udržení úspěšných faktorů a zlepšení nedostatků.
Záznam hodnocení – platí, že získané zkušenosti mají v kontextu událostí hodnotu zejména pro účastnický tým a zpravidla menší pro zbytek organizace. Protože se však jedná o bezprostřední a cenné poznatky při řešení dané problematiky, je žádoucí v rámci širšího učení v organizaci získané znalostní a poznatky formalizovat – zaznamenat a poskytnout dalším zájemcům.
Armádní pravidla AAR jsou popsána v instruktážním materiálu A Leader's Guide to After-action Review. Headquarters Department of the Army [on-line] <http://www.au.af.mil/> (PDF)
After action review. Wikipedia [online] <http://en.wikipedia.org/>
Facebook komentáře