České inovace: Kostka cukru

Podrobnosti
Vytvořeno 01. duben 2010
Napsal Radka Zubcová

Byl jednou jeden cukrovar

Koncem 20. let 19. století se bratři Tomáš a František Grebnerovi rozhodli nedaleko Dačic zřídit malý cukrovar. Měli již zkušenosti z různých německých a francouzských cukrovarů, avšak jak se později ukázalo, nevybrali si právě vhodnou oblast pro pěstování cukrové řepky. Vysoká nadmořská výška zapříčinila pozdější krach.

O několik let později proto odešel František Grebner do rafinerie v Dačicích, která v té době zpracovávala třtinový cukr.

Modernizace s novým ředitelem

V roce 1840 nastoupil do rafinerie nový ředitel Jakub Kryštof Rad z Vídně. Ihned začal s modernizací továrny, snažil se neustále vymýšlet nové způsoby výroby či ulehčení práce. Díky tomu je mu dnes připisována řada vynálezů.

V období jeho ředitelování rafinerie začala vzkvétat. Cukr byl z rafinerie dodáván po celé jižní Moravě, jižních a východních Čechách, ale i do Rakouska.

Nepraktická úprava cukru způsobovala zranění

V této době byl cukr prodáván pouze v podobách homolí nebo jakýchsi klobouků či v podobě krystalů. Pro hospodyně té doby to bylo velice nepraktické, cukr se musel sekat na menší kusy, aby jej bylo možné dále prakticky používat.

Náročná příprava způsobovala mimo jiné častá poranění. Avšak až zranění manželky ředitele, Juliany Radové, bylo podnětem ke změně.

„Bylo to zřejmě někdy v létě roku 1841. Tehdy přiběhla se zavázaným prstem za manželem a říkala: No, podívej se, jak to vypadá! Já jsem se takhle zranila! Musíš s tím něco udělat a vymyslet něco menšího!,“ uvádí ředitelka Muzea Dačice Marie Kučerová.

„Ředitel Rad přemýšlel, jaké kousky cukru a jakým stylem vyrobit. A tak se zrodil jeho vynález v podobě lisu na kostky cukru. Asi za dva až tři měsíce od něj paní Juliana dostala hezký dáreček – bedničku s asi 350 kostkami cukru, bílými a červenými.“

Dlouhá cesta kostky cukru k zákaznicím

První kostky vznikly tedy v roce 1841, ale trvalo ještě dlouho, než došlo k sériové výrobě a jejich prodeji do domácností. Celý proces se zdržel tím, že Rad musel žádat o udělení licence k výrobě kostkového cukru a o schválení patentu. Poté přišly na řadu problémy s jeho samotnou výrobou.

Rad se k výrobě kostkového cukru velice upnul, věřil, že právě tato inovace odvrátí jinak nevyhnutelný zánik rafinerie. Jeho představy se zhmotnily až v roce 1843, kdy se první kostky cukru objevily na trhu. Prodávaly se až ve Vídni, nejčastěji pod označením „čajový cukr“ za cenu 50 krejcarů.

Jak se vyrábí kostka cukru

A jak se vůbec kostky cukru vyráběly? Cukrová moučka se naplnila do otvorů mosazné desky, která měla 400 čtvercových děr a byla usazena na spodní měděnou desku. Obě desky se potom posunuly pod lis, ve kterém se cukr stlačil na polovinu svého původního objemu. Nakonec se kostky vytlačily na dřevěnou podložku a na ní se asi 12 hodin sušily. Pak už se mohly balit.

Na dnešní výrobě cukru se prakticky nic nezměnilo, cukrové rafinerie po celém světě využívají  Radova principu dodnes, ovšem s dokonalejšími technologiemi.


Slavné video, ve kterém si zahrála právě kostka cukru.

Zapomenuté prvenství českého cukrovaru

V roce 1852 však rafinerie i přes prvenství ve výrobě kostkového cukru zanikla. Rad, který již dlouho tušil nevyhnutelné, v roce 1846 rezignoval a vrátil se zpět do Vídně.

Je však překvapivé, že se na vynález záhy zapomnělo a prvenství ve výrobě cukru bylo po dlouhá léta připisováno vlastně komukoliv. Až historikovi R. E. Grottkasovi se ve 30. letech 20. století povedlo prokázat, že právě J. K. Rad je ten, díky němuž spatřil kostkový cukr světlo světa.

Dačice jsou dnes díky svému příběhu o výrobě kostkového cukru poměrně vyhledávaným turistickým místem. Toto téma má proto své místo ve stálé expozici v místním muzeu nebo během nejrůznějších kulturních akcí města. Kdo by tento příběh neznal, určitě si ho rád vyslechne při pohledu na netradiční pomník, který je zde postaven. Hádejte, jaký má tvar?

Zdroje:

Facebook komentáře

Share on Myspace