Svět vědců, svět finančníků, jak je propojit?

• | Tisk |

Podrobnosti

Vytvořeno 04. květen 2008

Napsal Redakce

Týdeník Technický týdeník.cz informuje o možnosti propojit dva světy vědců a finančníků dohromady.

I to přispívá k běžně používanému členění na výzkum základní, který se financuje penězi daňových poplatníků, výzkum aplikovaný či průmyslový, jehož rizika neúspěchu klesají a potenciální výnosy začínají zajímat i soukromý kapitál – nicméně i zde je třeba kombinovat veřejné a soukromé zdroje jeho financování – a vývoj a konstrukce, které již zcela závisí na firemních zdrojích.

Volné peníze, aktuální náklady

Rizika technického neúspěchu jsou přitom méně významným faktorem: snad nejkritičtějším problémem je cash flow, schopnost mít volné peníze na úhradu aktuálních nákladů , a těsně za ním je riziko odmítnutí výrobku trhem. Pro většinu manažerů je ale výzkum stále jen loterie s nejistým výsledkem. Velkým problémem je skutečnost, že neprobíhá účelná komunikace mezi finančním ředitelem a ředitelem výzkumu. Oba mají jiné vnímání výzkumu, oba používají specifické nástroje pro řízení svého úseku, které jsou partnerovi většinou nepochopitelné, a diskuse o tom, kolik vydělá investice do výzkumu, a kdy, z těchto důvodů není možná.

Naučme vědce rozumnět financím
 
Ze dvou možností, jak propojit znalosti obou světů, se zdá být schůdnější naučit vědce základní metody, s nimiž pracují manažeři financí, než naopak. Další výklad pak předpokládá znalost základních finančních postupů a výkazů: rozvahy, výsledovky, problematiky finančních toků, pojmy jako EBIT, EBITDA, bod rovnováhy, míru návratnosti (ROI, ROE, RONA), metodu DCF diskontovaných finančních toků, promítnutou do výpočtu čisté současné hodnoty a vnitřní míry výnosu (IRR), cenu peněz (úvěru) atd.

Na počátku musí být mnoho nápadů

Rozdělme si výzkum na následující etapy: nalézání a třídění nápadů – koncepční výzkum – studie proveditelnosti – vývoj – raná komercializace. Zatímco na začátku máme k dispozici příležitost, zatíženou vysokou mírou rizika, je na konci produkt, o němž víme, že jej trh přijme. Riziko podél řetězce klesá, poslední fáze by měla představovat jistotu úspěchu. Znamená to ale rovněž, že chceme-li mít v daném čase na výstupu projekt, po němž trh prahne, musíme mít na počátku velký počet nápadů, z nichž většina bude v jisté fázi výzkumu zavržena. To je známá metoda snižování rizika diverzifikací. Kvantifikace, odhady potřebných kapacit, času a prostředků, lze provést na základě předchozí zkušenosti a historických údajů.

Zisk až ve vzdáleném horizontu?

Ukazuje se však, že klasické metody výpočtu rentability pomocí DCF hrubě podceňují konečné výsledky, a rovněž výpočet hodnoty podniku jako prostý součet hodnoty jeho jednotlivých částí vede k mylným závěrům. Je skutečností, že úspěšný projekt po dlouhou dobu spíše spotřebovává kapitál na potřebnou expanzi, než generuje zisky, a nelze usuzovat na jeho hodnotu z aktuálních finančních výkazů. To odpovídá známé skutečnosti, že skutečně ziskové projekty přinášejí největší část svých výnosů až na vzdáleném horizontu, často až v letech těsně před vypršením patentové ochrany.

Znalost trhu vede ke stanovení cílů

Trvalé vědomí toho, že všechny technologie či produkty jsou sice postupem času vylepšovány (tzv. inkrementální inovace), ale v určitém okamžiku nahrazeny technologií či produktem, pracujícím na zcela novém principu (radikální inovace), je silným argumentem pro to, aby i firma investovala do vědy a výzkumu. Model výnosů je základem hodnocení tržního potenciálu produktu. Vychází ze znalosti potřeb trhu, která vede ke stanovení cílů.

V článku se dozvíte mnohem podrobnější informace.

Zdroj: Technický týdeník.cz, redakčně upraveno a zkráceno