Recenze: Když firma potřebuje k přežití změnu

• | Tisk |

Podrobnosti

Vytvořeno 22. duben 2010

Napsal Juraj Michálek

Tučňák Fred křičí: „Ledovec, na kterém jsme postavili naši firmu, se rozpouští! Pokud s tím něco neuděláme, jdeme ke dnu!“

Další tučňák mu odpovídá: “Ne ne, pane. To se vám jenom zdá. Vždyť je všechno v pořádku, podívejte, jak krásně svítí sluníčko. Pane, povídám: ten ledovec je na trhu už desítky let a vždycky všechno ustál. Dejte si pauzu a užívejte nádherného dne.“

Mezitím se z neviditelné praskliny v ledovci stala viditelná. Položme si otázku: Existuje vůbec prasklina na spodní straně ledovce, když ji nikdo nevidí?

Prasklině je samozřejmě jedno, co si o ní myslíte. Je jí jedno, že ji nechcete vidět. Je jí jedno, jestli budete za její existenci obviňovat vládu nebo sousedovu hlučnou sekačku. Pomaličku, kousek po kousku, nahlodává ledovec, na kterém už tolik let žije kolonie tučňáků.

Ve hře je hodně. Pokud tučňáci něco nezmění, nemusí se dožít dalšího jara.

Jedinou jistotou je změna

Stejně tak organizace musí měnit svůj styl práce, přemýšlení a obchodování. Co bylo včera vynikající, je dnes už zastaralé. Otázkou dneška tedy je, jak úspěšně řídit změnu.

V prostředí velkých organizací je často obrovský problém prosadit i jenom drobnou úpravu pracovního postupu. A prasklina se zvětšuje.

Tak s tím něco uděláme.

Ale co?

Řekneme to někomu z vedení. Někomu, kdo umí poslouchat, co se mu říká.

Jak přesvědčit o nutnosti změny

Výborně, zabralo to, pozvali nás na svou poradu.

Většinu času se ale probírá problematika získávání zdrojů a potravin na úspěšné přežití zimy, to je přeci důležité. Bez zásoby tuku tučňák v zimě zemře.

Nakonec přijde řada i na nás, ale z porady zbylo už jen 5 minut a všichni spěchají pryč. Téměř nikdo neposlouchá. Ale vždyť je to tak důležité, jak to můžou nevidět?! Prasklina se zatím tiše zvětšuje, za čas roztrhne ledovec a bude konec.

Zítra to tedy zkusíme jinak. Našim slovům ve vedení moc nerozuměli, zkusíme tedy něco názorného. Něco, co pochopí.

Výborně, zdá se, že vedení pochopilo závažnost situace. Ale co teď? Co udělat, aby nevznikla panika? Aby se problém vyřešil? Jde vůbec něco udělat s tou prasklinou v ledovci?

Vedení s hrůzou zjišťuje, že s prasklinou nemohou udělat vůbec nic. Co teď? Zatím se prasklina opět o malinkatý kousek zvětšila.

Když už všichni vědí, že se ledovec rozpouští

V tuto chvíli nastal čas přečíst si knížku „Náš ledovec se rozpouští“ od Johna Kottera a Holgera Rathgebera. Překvapivě se nejedná o žádnou literaturu, kde naleznete množství analytických grafů a kvanta teorie. Jedná se o bajku.

Bajka je velice silná forma pro předání závažných sdělení. Vzpomeňte si na bajky Jeana de La Fontaina – jednoduché, pochopitelné, zapamatovatelné.

John Kotter vám na příběhu kolonie tučňáků ukáže několik technik a postupů, jak úspěšně zavést řízení změn. Ukáže vám, na jaké problémy narazíte velice brzy a jak se s nimi vypořádat.

Zavádění změny není jednoduchý úkol. Důležitým krokem je seznámit kolonii tučňáků s tím, co se vlastně bude dít a jak se oni sami mohou podílet na změně. Jeden tučňák prasklinu v ledovci nezastaví.

Autor ukazuje, že při zavádění změny jsou důležití všichni tučňáci – nejenom ti z vedení. Změna totiž vyvolává strach. Stach tučňáků pramení mimo jiné z obavy, že po změně už nebudou pro kolonii potřební. Strach a pochybnosti jsou přitom velice silný nepřítel.

John Kotter vám ukáže, jak rozptýlit obavy a jak docílit toho, aby změna nebyla hrozbou.

Další zdroje informací:

Knížka ale není všechno, určitě se podívejte na stránky Kotter International, naleznete zde množství videomateriálů a případových studií, kde byla teorie použita.

Holger Rathgeber, John Kotter: Náš ledovec se rozpouští. Pragma, 2008. ISBN: 978-80-7349-100-0.

O autorovi recenze:

Juraj Michálek stále hledá nástroje a cesty, jak zefektivnit spolupráci v týmech. Zabývá se především rozvojem týmů softwarových společností, věnuje se automatizaci softwarových procesů a počítačové bezpečnosti. Blog Juraje Michálka najdete zde.