- Podrobnosti
-
Vytvořeno 23. červen 2008
-
Napsal Redakce
Slunce v průběhu jedné hodiny vyšle na Zemi tolik energie, že by stačila
pokrýt globální spotřebu na celý rok. Více než dvě miliardy lidí na světě přitom nemají přístup k elektrické energii. Zvláště v rozvojových zemích by využití
levných solárních článků mohlo přinést pokrok i do těch nejzapadlejších vísek. Vše závisí na ceně a možnosti snadné instalace.
Základem
nové technologie je objev Alana Heegera, nositele
Nobelovy ceny za chemii z roku 2000, který problematice věnoval desítky let výzkumů. Podařilo se mu vytvořit
čtvrtou generaci polymerních materiálů. Polymer je látka sestávající z jednoduchých molekul, monomerů, které se spojují do řetězců. V řetězcích jsou v tak velkém počtu, že se řada chemických a fyzikálních vlastností látky nezmění, když se nějaká jednotka řetězce přidá nebo odebere.
Polovodičové a kovové polymery mají formu elektronicky funkčních "inkoustů". Proč by se jimi nedalo tisknout? Současné fotovoltaické panely jsou totiž drahé, těžké a málo účinné. Pokud by se solární články tiskly třeba na novinové rotačce, jejich cena by byla minimální.
Vývojářům Konarky se podařilo
zvládnout výrobu fotovoltaického materiálu. Umožnilo jim to použití nanomateriálů pro podklad i vodivé polymery. Dnes jsou schopni vyrábět na
obyčejné inkoustové tiskárně solární článek, který nazvali Solar Plastic. Aktivní polymerní materiál v něm absorbuje fotony, které odstartují uvolnění elektronů vytvářejících elektřinu.
Zdroj: DigiWeb.cz, redakčně upraveno a zkráceno
Facebook komentáře