České inovace: Kontaktní čočky málem nevznikly

Podrobnosti
Vytvořeno 24. květen 2010
Napsal Radka Zubcová

Převratný vynález, jehož jedinečnosti využívá denně 100 000 000 obyvatel naší planety, vynalezl Otto Wichterle - český vědec a vynálezce. Je podepsán jako autor u více než dvou set odborných publikací a pod více jak 150 vynálezů a patentů. Můžeme jmenovat polyamidové vlákno, silon, hydrogel a dnes asi nejvíce známé měkké kontaktní čočky.

První prototyp kontaktních čoček se mu podařilo vyrobit a na sobě vyzkoušet roku 1957. Tyto čočky však ještě nebyly v podobě, jak je známe či používáme dnes - měly drsný povrch a v oku proto nepříjemně pálily. Výsledkem však bylo, že Wichterle si uvědomil a doslova „na vlastní oči“ ověřil, že čočky je opravdu možné používat místo brýlí.

Nápad se zrodil ve vlaku do Prahy

Inspirací se mu stal rozhovor ve vlaku cestou z Olomouce do Prahy roku 1952, kde spolucestující četl odborný článek o možnostech chirurgické náhrady oka. V té chvíli dostal Wichterle nápad využít pro implantát umělou hmotu místo původních, ušlechtilých kovů. Začal na svém nápadu pracovat a dále ho rozvíjet.

Vznikla tak teorie o trojrozměrném hydrofilním polymeru, který by oko mohlo dobře snášet. Wichterle zvolil takzvaný HEMA gel (poly-hydroxyethyl-methakrylátový gel), který pohlcoval asi 40 % vody, byl průhledný a měl dobré mechanické vlastnosti.

Ale problémy nastaly hned při jeho zpracování. Nejprve se gel lil do forem, čočky se ovšem při otevírání forem trhaly a měly nepravidelné okraje. Proto nadále pokračovalo jejich zdokonalování.

Neziskový, nechtěný a nakonec i zastavený výzkum

Rok 1958 však znamenal pro Wichterleho a jeho spolupracovníky nenadálý zvrat událostí, který měl na výzkum negativní dopad. Wichterleho vyhodili důsledkem tehdejší politické situace z Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT) a došlo tak i k likvidaci celého dosavadního výzkumu hydrofilních gelů a čoček.

Odešel tedy do Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd (ÚMCH). Spolu s ním však odešla i spousta dalších a výzkum mohl zdárně pokračovat. Díky tomu byl vyvinut nový přístup - odlévání gelu do skleněných forem. Získali tak čočku s přesnou optikou ve střední části. Konečně mohlo dojít i k testování na pacientech majících problémy se zrakem.

První čočky byly aplikovány na pacientech 2. oční kliniky v Praze za spolupráce s doktorem Maxmiliánem Dreifusem. Ověřili si tak, že měkké čočky poskytují dokonalý zrak a jsou pacienty poměrně dobře snášeny.

Kvůli složitému obrušování okrajů byla výroba zpočátku nezisková. I přes Wichterlovo naléhání proto Ministerstvo zdravotnictví výzkum v roce 1961 ukončilo.

Laboratorní aparatura ze stavebnice Merkur s motorkem z gramofonu

Ovšem Wichterle se rozhodl v hledání nového způsobu výroby kontaktních čoček sám pokračovat a objevil nový způsob zpracování HEMA gelu - začal ho odlévat do rotujících, otevřených forem.

Vznikla tak aparatura výjimečná již svou stavbou, protože byla postavena z dětské stavebnice Merkur. Jako pohon sloužilo nejprve dynamo z jízdního kola, později motorek z gramofonu.

Došlo také ke druhé zkoušce, která proběhla opět na 2. oční klinice.

V roce 1961se Wichterlemu podařilo všem nevěřícím a skeptikům dokázat, že lze vyrobit kvalitní kontaktní čočky s minimálními náklady - a to metodou, kterou pojmenoval jako minometní odstředivé odlévání v rotujících formách. V dalším roce vyrobil v malých sériích na pět tisíc kontaktních čoček.

Což byl také hlavní důvod, proč byl Wichterle vybízen k rozvinutí výzkumu čoček ve větším měřítku. Dostal na pomoc 40 pracovníků a vydobyl si umístění pracoviště mimo ústav, protože tvrdil, že tento výzkum nepatří na půdu ústavu Akademie věd.


Přístroj, na kterém Otto Wichterle vyrobil kontaktní čočky, byl vyroben z dětské stavebnice Merkur. (Zdroj: Wikimedia, autor: Jan Suchý)

V roce 1963 byly kontaktní čočky dovedeny téměř k dokonalosti a zvyšoval se i zájem o ně. O dva roky později byla podepsána licenční smlouva a založena akciová společnost Flexible Contact Lens Corporation, jejímž sublicenčním partnerem se v roce 1966 stala firma Bausch & Lomb - jeden z dnešních nejvýznamnějších výrobců kontaktních čoček.

Nedodržování patentů

Wichterle měl všechny své vynálezy opatřeny patenty, ale mnohé z nich byly výrobci hrubě porušovány. Tento problém se týkal právě hlavně kontaktních čoček.

Proto společnost v 70. letech vedla velké soudní spory proti výrobcům, kteří nerespektovali patentovou ochranu kontaktních čoček. Žalované firmy nejčastěji na svou obranu podávaly zrušovací žaloby proti platnosti patentů, což byla často jediná, i když nakonec neúspěšná cesta, jak ze sporu ven.

V roce 1977 se však československá vláda vzdala všech licenčních práv na výrobu kontaktních čoček a přišla tak o miliardy korun plynoucí právě z těchto patentů. Proč? Pouze proto, aby se v době normalizace vyhnula zmínkám o jméně Otto Wichterle a jeho spojení s Československou akademií věd. Na ČSAV panovalo totiž politicky liberálnější prostředí a řada vědců, kterým na vysokých školách nebylo umožněno z politických důvodů pracovat, našla "azyl" právě v AVČR. Ta paradoxně díky tomu získávala prestiž a uznání i v zahraničí.

Otto Wichterle, vynálezce kontaktních čoček, díky postupu tehdejšího režimu ze svého vynálezu nevytěžil téměř nic - přesto se stal celosvětově uznávaným, dokonce je po něm pojmenována malá planetka sluneční soustavy.

Zdroje:

Facebook komentáře

Share on Myspace