Realizaci studentských nápadů brzdí peníze i korupce

• | Tisk |

Podrobnosti

Vytvořeno 11. červen 2010

Napsal Hana Kostovičová

Studijní program EkoInkubátor na Masarykově univerzitě je nyní v podobě 14denní letní školy otevřen i studentům z jiných škol po celé ČR. Jednoho z jeho tvůrců, Bohuslava Binky z katedry environmentálních studií Fakulty sociálních studií MU, jsme se ptali na úspěchy a budoucnost tohoto programu:

Jaký je rozdíl mezi denním programem a navazující letní školou?

Nedá se přesně říci, že letní škola navazuje. Letní škola je samostatná část projektu. Studenti Masarykovy univerzity mají dvě možnosti: buď studovat obor EkoInkubátor v denním studiu, tzn. absolvovat tři semestry, nebo se zapsat do zkrácené formy studia EkoInkubátoru, a tou je právě letní škola.

Letní škola je svým způsobem zmenšená, do 14 dnů stlačená verze EkoInkubátoru, ale pokrývající vše, co pokrývá EkoInkubátor.

Další plus letní školy je v tom, že je otevřena nejenom studentům Masarykovy univerzity, ale jde i mimo rámec univerzity. Z naší zkušenosti víme, že programy jako EkoInkubátor v ČR příliš nefungují nebo vůbec neexistují, tak jsme chtěli nabídnout něco i studentům jiných vysokých škol.

Nepřemýšleli jste něco takového otevřít i pro veřejnost, nestudenty?

Přemýšleli. Když se psal úplně první projekt EkoInkubátoru, tak jsme o tom uvažovali, ale zatím je dost práce s přípravou dobrého programu pro studenty. Neuvažujeme ani o tom, rozšířit EkoInkubátor i mimo studenty MU nebo jiných vysokých škol.

Kolik studentů studuje v tomto ročníku?

V tomto ročníku denního studia máme 64 studentů.

A kolik bude mít studentů letošní letní škola?

Asi 30, ale záleží na zájmu studentů. Podle toho, kolik se jich přihlásí, jestli budeme muset vybírat, zda budeme rozhodovat, koho vezmeme a koho ne. Chceme naplnit kurz.

Jak bude vypadat výuka v letní škole, bude probíhat celý den?

V plánu jsou každý den dva bloky, dopolední a odpolední. Chceme připravit i mimovýukový program, který má za úkol sblížit studenty. Osvědčilo se nám, že když spolu studenti zažijí i něco jiného, než jen výuku, tak se sblíží a mnohem lépe tvoří týmy. Chystáme dva odpolední nebo večerní programy, které mají za úkol bližší seznámení studentů.

Cílem studia je přimět studenty, aby společně vytvořili nějaký projekt?

Cílů je několik. To, co jste řekla vy, je jeden z důležitých cílů. Ale je jich mnohem víc. Prvním z nich je, aby studenti, kteří studují environmentalistiku, měli vůbec nějaké ponětí o tom, co je to ekonomie. Když jsem přišel na Fakultu sociálních studií, byla pro mě docela šokem nevědomost našich studentů z hlediska ekonomických znalostí. Takže chceme environmentalisty seznámit se základy ekonomie, aby jejich environmentalismus neležel na zbožných přáních, ale na reálné znalosti toho, jak ekonomika funguje.

Druhým cílem je seznámit ekonomy se základy environmentalistiky. Tam je situace zrcadlově obrácená. Oni něco vědí o ekonomii, ale o environmentalistice téměř nic. Takže chceme oba dva obory navzájem obohatit o znalost toho druhého oboru.

Třetím, tím nejdůležitějším cílem je dát studentům potřebné znalosti a dovednosti k tomu, aby byli schopni rozbíhat vlastní podnikatelské záměry zeleně orientované.

Čtvrtým cílem je nepřímo pomoci stavu životního prostředí. V ČR je dost organizací, které na to jdou aktivisticky, tedy že nějakým projektům brání, snaží se měnit zákony. Ale je tady málo organizací, které se snaží přírodu chránit nepřímo tím, že zavedou nějaké technologie, které jsou k přírodě šetrnější než ty stávající.

A jaké projekty studenti nejčastěji tvoří?

V první etapě EkoInkubátoru (mezi lety 2006 až 2008) předložili studenti zhruba 10 projektů. Z toho se jeden dostal do fáze realizace. Projekty byly různé: nápad založit Car-sharingovou firmu v Brně, rychlé bioobčerstvení, jeden studentský tým chtěl do Čech přivést technologie z Finska na zpracovávání odpadních plynů ve skládkách odpadů, objevil se i projekt malé vířivé vodní elektrárny, který byl dovezen z Rakouska.

Byly projekty nakonec realizovány?

To už je horší. Při snaze uvést projekty do praxe jsme se setkali s několika problémy. Když to teď budu brát podle závažnosti problému, musím na prvním místě zmínit kvalitu místní správy a politiky na nejnižší úrovni v ČR. Protože když si vezmu trojí zkušenost našich studentů s tím, jak se rozbíhá vlastní projekt, je to katastrofa.

Jednomu týmu se pokusila radnice projekt ukrást – přivítali je, vyslechli, nechali si vše ukázat a technologii chtěli používat. Ale najednou o 180˚ obrátili. Pak jsme zjistili, že se snaží projekt vybudovat sami a vůči studentům se teď tváří tak, že ten jejich, původní projekt je vlastně nebezpečný pro město.

To snad ne?! Kde se to stalo?

Jednalo se o projekt bioplynové stanice, studenti ho chtěli realizovat v Jičíně.

V Brně to bylo stejně špatné s projektem rychlého občerstvení, kde si nepokrytě zástupce radnice řekl o úplatek 400 tisíc s tím, že pak nebude házet klacky pod nohy a za částku přesahující milion bude projekt aktivně podporovat.

Třetí skupina se nakonec rozhodla projekt uskutečnit spíše v Německu.  Pokud se člověk podívá na úroveň místní správy v ČR, tak nemůžeme přehlédnout velké překážky bránící tomu, aby se u nás nějaké inovativní projekty rozbíhaly.

Řešili jste nějakým způsobem tu žádost o úplatek?

Vím, kdo to byl, znám jméno, jenže spor by studenti prohráli. Nemají žádný záznam, žádný důkaz. Odešli a nepokračovali dále v rozhovoru s dotyčným. Což je škoda, protože mohl být potrestán.

S jakými dalšími problémy se studenti setkávají?

Druhá překážka, která je méně morálně problematická, ale z hlediska faktického dopadu je také závažná, je strategie českých bank, respektive možnost získat zdroje. Protože v reálu banky půjčují jen těm, kteří to nepotřebují. V případě, že jde o podnikatelský záměr, podnikatel většinou nemá šanci na úvěr dosáhnout.

Za třetí, to už je do vlastních řad, studenti ani vysoké školy stále ještě nejsou motivováni k tomu, aby se absolventi pustili do vlastního podnikání. Stále je tradicí, že vysokoškolák může dosáhnout na dobrou práci a nemusí se přitom pouštět do vlastního podnikání. Absolventů podnikatelů je proto hodně málo. Snad se po čase podaří našemu projektu zlomit tento trend a našich absolventů podnikatelů bude více.

Nezkoušeli jste na financování projektů získat nějakého sponzora?

V prvním běhu ano, ale teď se teprve chystáme. Protože studenti jsou teď ve druhém semestru a končit budou za necelý rok. Ale myslím si, že systémově je daleko správnější, aby vznikly bankovní či nebankovní zdroje, které se budou orientovat na rizikový podnikatelský sektor, kdy člověk má zajímavý nápad nebo přiváží technologii, která v ČR ještě není použitá a nápad má cenu v příslibu návratnosti. Člověk by měl aspoň šanci se k penězům dostat. Dnešní strategie bank je ale taková, že pokud člověk peníze nemá, tak úvěr nemá šanci získat.

EkoInkubátor financuje tedy Masarykova univerzita?

Ano, Masarykova univerzita je subjekt, který provozuje EkoInkubátor. Tyto školy jsou hodně konzervativní instituce, takže se přístup mění relativně pomaleji než v běžném světě mimo akademickou sféru. Mám pocit, že mnoho fakult a univerzit má stále ostych vystoupit ze „svého území“, spoluinvestovat nebo být participantem na takovýchto projektech. Uvidíme, jak se to bude měnit.

Jmenoval jste tři podnikatelské záměry. Dá se však identifikovat nějaký shodný směr, kterým se podnikatelské záměry ubírají nebo kterým je směrujete?

V druhé části EkoInkubátoru, která běží teď od roku 2009, jsme se ještě nedostali k samotným projektům. U prvního běhu EkoInkubátoru hodně záleželo na studentech, na skupině lidí, která se sešla, takže tam byli studenti, kteří chtějí rozběhnout již zmíněnou bioplynovou stanici v Jičíně. Tito studenti objevili velice zajímavou technologii z Finska a dovezli ji k nám. Studenti, kteří objevili v Rakousku malé vodní vírové elektrárny, také přivezli novou technologii. Studenti, kteří chtěli realizovat ten zmiňovaný car-sharing nebo bioobčerstvení, přišli také s novým nápadem.

Dá se říci, že projekty, které nejsou tolik inovativní, jako bylo např. výukové středisko v pasivním domě, mají potenciál nižší. Například projekt jímání plynů ze skládek odpadů, přetvořování ho na ekvivalent zemního plynu a využití ho pro pohon aut, to byl zajímavý nápad, nová finská technologie. Inovativně to bylo větší.

Skutečně záleží na studentech. Nedá se říci, že by to šlo nějakým směrem. Měli jsme projekty zemědělské, potravinářské, ryze technologické. Projekty byly opravdu různorodé.

Kdo v EkoInkubátoru vyučuje? Jak vyučující je vybíráte?

Vybírají se na naší fakultě MU po diskusi s vedoucím katedry environmentálních studií a s lidmi, které přímo znám. Obecně se dá říct, že k nové formě výuky a k tomu, že si přiberou nové studenty, jsou otevření spíše lidé z těch mladších ročníků. Složení vyučujících je tedy spíše střední a mladší věk.

Jsou to tedy spíše akademici?

Akademici. V EkoInkubátoru je pouze pár specifických předmětů, které vyučují buď akademici jen napůl, nebo to nejsou akademici vůbec. Například u předmětu Rozpočetnictví nebo Zakládání firmy – tam je potřeba, aby se studenti setkali i s lidmi, kteří nejsou ryze akademičtí.

U nás je to tak, že studenti napřed dostávají znalosti, potom si prohlížejí zajímavé podnikatelské záměry u nás a v zahraničí, plus dostávají nějaké speciální vzdělání, jako je Právo pro environmentální podnikání a podobně.

Poslední semestr tvoří samotný podnikatelský záměr a tam už to je na nich. Mají každý zhruba 4–6 koučů z různých oblastí (rozpočetnictví, právo, environmentalistika) a s těmi potom konzultují své projekty. Ti zdaleka nejsou akademici, spíše převažují neakademici. Samotná výuka jsou buď akademici, poloakademici nebo v ojedinělém případě neakademici.

Máte vyučujícího, který by přímo podnikal v té sféře „eko“?

Ano, máme předmět ekomarketing a ten vyučující má svou ekomarketingovou firmu. Máme několik podnikatelů mezi vyučujícími. Spíše je ale studenti vidí v průběhu exkurzí, které objíždíme – tam se setkají přímo s environmentálními podnikateli.

Jaké exkurze měli studenti v tomto roce?

Viděli bioovocnáře, tedy člověka, který má sad a dělá sušené ovoce. Dále viděli moštárnu v Hostětíně – což je docela specifický projekt. Byli jsme u provozovatele větrné elektrárny. Byli jsme i v bioplynové stanici – ale to byla návštěva, spíš aby studenti viděli, jak špatně to také může vypadat. Tato konkrétní bioplynová stanice je totiž velmi problematická, leží na ní velká vina za špatnou pověst o biostanicích v ČR, protože ten člověk opravdu nedodržuje výrobní postupy.

Teď se chystá exkurze do Rakouska, kde studenti uvidí Sonnentor, což je výrobce čajů a koření v biokvalitě. Potom se studenti vypraví do Güssingu – což je bioplynová statice, která je přímým protikladem té české. Tam to opravdu funguje jak technologicky, tak ve vztahu k obci. Dále uvidí ukázku využití dřeva na výrobu dřevoplynu plus technologické pokusy s dřevoplynem. A nakonec se pojedeme podívat do konopné vesnice.

Všechny exkurze, které jsem zmiňoval ke konci, jsou všechny v Rakousku, protože buď u nás tyto technologie vůbec nejsou, nebo je to porovnání s tím, jak to může vypadat, když se to dělá trochu jinak.

Exkurze probíhají tak, že studenti si to na místě prohlídnou a můžou si promluvit s majitelem nebo provozovatelem. My se od těch majitelů nebo provozovatelů snažíme získat témata, která řeší – například že mají problémy s marketingem či něčím jiným. Studenti pak mají vypracovat nějakou studii, která by jim pomohla v řešení tohoto problému. Takže cílem je ne jen, aby to viděli, ale i aby si to trochu „osahali“. O to se snažíme především.

Do budoucna uvažujeme zkusit vlastní EkoInkubátorské podnikání, nějaký podnikatelský záměr, který by studenti viděli ne jen půlden nebo jeden den, ale do kterého by se mohli zapojit a projít si tím podnikáním naživo a po celou dobu studia. Aby se jim pak lépe rozjíždělo jejich vlastní podnikání. Ale to je opravdu jen ve sféře úvah.

Projekt EkoInkubátor byl vymyšlen právě zde na MU nebo už takový projekt ve světě existuje?

Ano, napadlo to nás. Sháněli jsme se po světě, ale takový projekt zatím nikde neběží, i když samozřejmě existují podobné projekty.

Inspirace vzešla z toho, že jsme se setkali po nějaké době s kolegou Škapou, on zůstal na Ekonomicko-správní fakultě a já jsem přešel na environmentalistiku. Když jsme si pak povídali, přišli na to, že projekt typu EkoInkubátoru chybí oběma stranám.

Na internetových stránkách píšete, že vítězný podnikatelský záměr získá nějakou cenu. Je to tak?

Zatím to bylo tak, že vítěz dostal 30 tisíc, druhý 15 tisíc a třetí 5 tisíc. To je ale opravdu jen do začátku…

Viděla jsem na vašich internetových stránkách, že máte docela pozitivní zpětnou vazbu od studentů z minulého ročníku. Jaké máte plány do budoucna?

Rezervy určitě jsou. Řekl bych velké. (smích)

Uvažujeme o tom, rozjet vlastní podnikání, které by umožňovalo dlouhodobější přežití EkoInkubátoru a zároveň by umožňovalo, aby nejlepší studenti dosáhli na finanční podporu.

V případě, že bychom uspěli, chtěli bychom EkoInkubátor rozšířit technologicky. Zatím se jedná o to, buď technologii najít a dovézt ji sem, nebo vymyslet zajímavý podnikatelský nápad a ten zrealizovat. Nebylo by marné, aby se EkoInkubátor rozšířil dalším směrem, aby se spojili nejen ekonomové a environmentalisté, ale aby tam byla i technologická součást, kde by vznikaly přímo nové technologie. Uvidíme, jak se nám bude dařit.

Ještě jsme přemýšleli o rozšíření EkoInkubátoru na jiné vysoké školy, ale to je zatím mimo naše kapacitní možnosti.

Děkuji za rozhovor.

Více o projektu EkoInkubátor naleznete na internetových stránkách www.inkubator.fss.muni.cz.

O letní škole EkoInkubátoru se dozvíte více v pozvánce (pdf). Přihlášky do letní školy 2010 můžete podávat do 6.7.2010.

Ekoinkubátor je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.