Hledání elixíru mládí

Zpráv o nalezení cesty, jak obelstít stárnutí, se už objevilo mnoho, zatím ale bez většího praktického dopadu. V 90. letech minulého století například vzbudil naději enzym telomeráza, který - velmi zjednodušeně řečeno - zabraňuje buňkám po nějakém čase spáchat řízenou sebevraždu.

Už dlouho je také známo, že u laboratorních zvířat vede hladovění k výraznému prodloužení života. Má to ale i své stinné stránky: jedinci držení pod drastickými dietami jsou zakrslí, málo aktivní a většinou neplodní. Málokomu by se asi také chtělo prožít dlouhý život za stálého hladovění. Genetikové se proto vrhli po stopě mechanismu, který dokáže hlad proměnit v dlouhověkost.

Rapamycin, nebo také sirolimus, je látka, která byla během 70. let objevena v půdních vzorcích z Velikonočního ostrova, jehož domorodý název zní Rapa Nui. Produkuje ho půdní bakterie Streptomyces hygroscopicus. Následný farmaceutický výzkum zjistil, že potlačuje imunitní reakce organismu. Proto se od 90. let používá při transplantacích ledvin, aby se zabránilo nepřijetí nového orgánu.

Nyní ale vědci z University of Texas zjistili, že sirolimus má další překvapující vlastnosti. Když jej dlouhodobě podávali laboratorním myším, zvýšil se jejich průměrný věk o 28 až 35 procent. Kdyby to stejně fungovalo u našeho druhu, stali by se století lidé běžným jevem.  Výhodou rapamycinu je i to, že se už dlouho používá v klinické praxi. Jeho testování jako prostředku proti stárnutí by tedy mohlo být poměrně krátké.

Zdroj: NOVÁK, Jan, A. Hledání elixíru mládí. DigiWeb.iHNed.cz [online] <http://digiweb.ihned.cz>

Facebook komentáře

Share on Myspace