Podrobnosti: Vytvořeno 05. srpen 2010; Napsal Radka Zubcová

Nevěříte? Můžete si to spočítat. Průměrná donášková vzdálenost od domova ke kontejneru na tříděný odpad byla v roce 2007 asi 138 metrů. Tato vzdálenost se každoročně zkracuje díky tomu, že na popud hrozivých statistik vznikají nová sběrná místa odpadu.

Průměrný občan České republiky, lhostejno zda kojenec nebo čtyřicátník v plné síle, ročně vyprodukuje 400 kg odpadu. Pouze 80 kg z této úctyhodné hromady se vrací zpět do koloběhu výroby a spotřeby – je recyklováno. A to je málo. Zvláště, když si uvědomíme, že komunálního odpadu u nás vytřídíme jen 20 %, zatímco v Německu, Rakousku, Belgii či Nizozemí je to více než 50 %.

Uložit, spálit, nebo recyklovat?

Kdyby nad kupou odpadu stál dánský princ Hamlet, mohl by si místo známé repliky „Být či nebýt“ říct: „Uložit, spálit, nebo recyklovat?“ S odpadem se dá dělat leccos, přičemž první volba, tedy skládka, je jasně tou nejhorší variantou. Důvody jsou zjevné – skládky prosakují a kontaminují jak spodní vody, tak půdu. Ministerstvo životního prostředí se tedy rozhodlo zakročit. Více než polovina celkového odpadu končí na skládkách, proto se sestavuje plán, ve kterém by mělo dojít ke snížení odpadu až na 25% a to do roku 2020.

Málokdo by chtěl bydlet vedle skládky. Přesto mnoho lidí preferuje jednoduchou variantu skládky před recyklací. (Zdroj: Luděk Kovář, Wikimedia Commons)

Ani spalování není ideální cesta, jak se s odpady vypořádat. Když budete spalovat odpadky u vás doma v kotli či na zahradě vůbec přírodu neušetříte, spíše naopak. Nedosáhnete totiž požadované teploty. Ve spalovnách se likviduje odpad při vysokých teplotách (až 1000˚C) – například Brněnská spalovna vyrábí teplo, které by pokrylo potřeby 16 000 lidí. Ve spalovnách vzniká méně škodlivin a zachycují se i zplodiny z plynů. Neznečišťuje se tak ovzduší, které při pálení na zahradě naopak trpí.

Posledním – a prozatím nejlepším – řešením otázky „co s odpady“ je recyklace. Umožňuje úsporu primárních surovin, energií, zabraňuje znečištění vzduchu a vody. Recyklovat přitom lze leccos. Nejen běžný odpad, jako jsou PET láhve, papír či sklo, ale také třeba elektrospotřebiče.

S televizí do výkupny

Doba, kdy nefungující televizory či stará rádia končila u popelnic, by měla být minulostí. Například nezisková společnost Asekol, která v Česku provozuje kolektivní systém zpětného odběru elektrozařízení, přispívá částkou 430 000 Kč na ekologická opatření pěti středočeským městům a obcím. Další tisíce sběrných míst vznikly díky vývoji a instalaci různých druhů kontejnerů na drobná elektrozařízení. Loni Asekol vybral od každého občana ČR průměrně 1,65 kg elektroodpadu.

Sdružení obrany spotřebitelů (SOS) provedlo průzkum ohledně možnosti odevzdat spotřebič „navyhození“ při nákupu nového, nebo zda byl zákazník alespoň prodavačem odkázán na nejbližší sběrný dvůr. Ve 133 zkoumaných prodejnách elektrospotřebičů obstálo 99 %, více než tři pětiny z nich dokonce nabídly nadstandardní servis. V čem je tedy problém? Odpověď už jistě správně tušíte. Většina spotřebitelů této možnosti jenom málokdy využije a spíš se elektrospotřebiče zbaví „postaru“.

Překvapivé jsou výsledky analýzy LCA (Life Cycle Assessment), která zjišťovala, jaké dopady na životní prostředí má či může mít recyklace elektrospotřebičů. Například recyklace staré televize uspoří tolik energie, kolik spotřebuje žárovka za čtyři měsíce neustálého svícení. Ropy se ušetří na 22 kilometrů jízdy automobilem nebo vody k deseti sprchováním.

Čísla z praxe

Za posledních 5 let se v České republice zrecyklovalo 1 302 222 televizí a 694 238 monitorů, to z energetického hlediska můžeme vyjádřit jako 298 MWh elektřiny nebo 7 690 t uhlí. Zároveň bylo ušetřeno až 1,5 miliardy m3 vody, což je např. denní spotřeba obyvatel města Brna.

Dalším významným plusem recyklace je pokles emisí skleníkových plynů: „Díky recyklaci mikrovlnky se ušetří 13,5 kg CO2,“ říká Ivan Tučník spolupracující s Elekrowinem, který se zabývá zpětným odběrem elektrozařízení. Z mikrovlnné trouby se dá získat až 8 kg železa. Využívá se i sklo, které může tvořit i 15 % váhy spotřebiče a dá se získat i téměř 2 kg plastů.

Graf – mezikrajové srovnání výtěžností komodit papír, sklo, plast, nápojový karton kg za rok 2009 na obyvatele. (Zdroj: EKO-KOM)

Kam se starým mobilem

Kvůli nízkým cenám nových mobilních telefonů se do popředí dostává otázka jejich recyklace. Přitom je princip stejný jako u starých elektrospotřebičů. Každý rok si vymění mobilní telefon asi 500 milionů lidí. Zároveň se v našich domácnostech povaluje okolo 5 – 8 milionů nevyužitých telefonů.

A co se na nich vlastně dá recyklovat? Průměrný telefon se skládá zhruba ze 49 % z plastů, 34 % železa, 15 % mědi a zbytek tvoří cín, zinek či drahé kovy jako například zlato nebo stříbro. Tyto látky přírodu velmi zatěžují.

Z hranolek rovnou do nádrže

Novinkou v recyklaci je zpracování rostlinného oleje. Olej jako pohonná hmota? Odzkoušeno - v současné době na něj u nás jezdí několik tisíc vozů, mezi nimiž jsou v hojném zastoupení i kamiony. "Zájem je přímo úměrný ceně nafty, úspory jsou dominantní motiv, nějakou ekologii lidé moc nereflektují," popisuje Tomáš Volný z pražské firmy PMI, která organizuje sběry použitého oleje ve školách a restauracích. Provoz na olej je více než o třetinu levnější než na naftu. Díky tomu je v Česku již několik menších elektráren, které energií z oleje zásobují některé podniky.

Toto alternativní řešení je u nás teprve „v plenkách“, ale v zahraničí se pro společnosti upravující motory či firmy, v nichž vzniká velké množství oleje jako například McDonald´s, stalo velkým byznysem.

Recyklace není zadarmo

I když lze recyklovat téměř vše, něco lépe jiné hůř, jsme s procesem recyklace stále na začátku. Za chodu se zjišťují její možné i skutečné nedostatky. Asi jeden z největších problémů nastává u recyklace PET lahví, které jsou u nás ve velké oblibě. Při jejich zpracování však vzniká acetaldehyd, který svým zápachem může obsah láhve znehodnotit. Dalším negativem je možné uvolňování oxidu antimonitého, který se používá při výrobě láhve, do nápoje samotného.

Celý recyklační cyklus není vůbec levnou záležitostí. Vyžaduje velké investice, je energeticky náročný a hlavně nezapomeňme, že i při tomto procesu vznikají odpady. Přesto je dnes recyklace považována za cestu k lepšímu životnímu prostředí a k udržitelnému rozvoji. Jestli tomu opravdu tak je, ukáže až čas.

Zdroje:

KAŠPAR, Jakub. Vláda rozhodla o snažší recyklaci baterií a monočlánků. Recyklace odpadů [online] <http://www.mzp.cz/>
Asekol dá na sběr odpadů ve středních Čechách 430 000 Kč. EnviWeb.cz [online] <http://www.enviweb.cz>
Recyklace televizorů a monitorů v Česku ušetřila 298 tisíc MWh elektřiny. EnviWeb.cz [online] <http://www.enviweb.cz>
Recyklace kladivem - Jak se rozebírají staré vysloužilé domácí spotřebiče. Ekolist.cz [online] <http://www.ekolist.cz/>
Studie: recyklace staré televize ušetří spotřebu žárovky, která svítí 4 měsíce nonstop. IT DŮM [online]. <http://www.itdum.cz/>
Olej z hranolek pohání kamiony i elektrárny. EnviWeb.cz [online] <http://www.enviweb.cz>
Spotřebitel a odpady. Veronica Ekologický institut [online] <http://www.veronica.cz/>
Tisková zpráva. CENIA - Česká informační agentura životního prostředí auta [online] <http://press.amic.cz/>

Má smysl recyklovat?