Svět vnímáme barevně, není tedy divu, že už od samého vzniku fotografie lidé chtěli, aby i jejich snímky sršely barvami. V době černobílých fotografií se proto domalovávaly ručně.
Za úplně první dochovanou fotografii je považován snímek z roku 1826. Francouzský vynálezce Nicephore Niépce jej nazval Pohled z okna v Le Gras. Čas expozice trval za slunného dne z dnešního pohledu dlouhých 8 hodin a výsledná fotografie byla zhotovena na vyleštěné cínové desce pokryté petrolejovým roztokem.

První fotografie, která se dochovala do dneška. Osmihodinová expozice rozmazala obrysy a stíny za slunného dne (Autor: Joseph Nicéphore Niépce, zdroj: Wikimedia).
Tento proces se však ukázal být slepou uličkou, protože expozice trvala příliš dlouho.
Niépce dál experimentoval se sloučeninami stříbra a snažil se o stálý obraz (fotografie po velmi krátké době vybledly). Společně s umělcem Jacques Daguerrem zdokonalili existující proces a zvládli obraz ustálit pomocí solné lázně (jako ustalovač se používá dodnes).
Později Daguere oznámil, že objevil proces využívající postříbřenou měděnou desku. Čas expozice takové fotografie trval asi 15 až 20 min.
Tehdejší fotografie vznikaly na skleněných deskách, které se zasunovaly po jedné do přístroje. Byly velmi těžké a tak se dalším průlomem stal vynález filmu. Ten v roce 1884 vyrobil George Eastman, čímž zbavil fotografy nutnosti nosit s sebou těžké skleněné fotografické desky a jedovaté chemikálie. Roku 1888 uvedl na trh také první filmový fotoaparát pod názvem, který je nám známý a hojně používaný i dnes - Kodak.
Do dějin fotografování vstoupil také český vynálezce, inženýr a chemik Karel Schinzel. V roce 1905 získal patent za technologický postup vyvolávání snímků na fotografický materiál se třemi citlivými vrstvami – tzv. katachromie.

Když Schinzel ve svých 65-ti letech umíral, měl za sebou již více než 350 patentů o barevné fotografii, zvukovém filmu, tiskařské technice či rentgenofotografii.
Principem katachromie je použití vícevrstvého fotografického materiálu. Na sebe jsou navrstveny 3 vrstvy fotografické emulze, přičemž každá je citlivá pouze na jednu barvu světla (modrá, zelená nebo červená). Barevná fotografie tak vzniká složením tří obrazů, které dohromady dávají jeden snímek celého spektra barev.
Odezva tehdejších odborníků byla vlažná – dokonce označili celý nápad za nerealistický. Svými články ve fotografickém časopise Das Lichtbild ovšem Schinzel vyvolal pozornost u firem Kodak v USA a Agfa v Německu. Po delších vyjednáváních Kodak odkoupil práva k 27 jeho patentům a právě díky tomu se mohla rozběhnout výroba později hojně rozšířených barevných filmů. Na základě tohoto postupu byly po roce 1935 vyrobeny fotografické filmy používané až do 21. století - Kodachrome a Agfacolor.
Schinzel svým významem dalece přesáhl hranice naší země a patří k nejvýznamnějším osobnostem světové vědy dvacátého století. Jak ovšem vidíte, úspěšný vynálezce byl zároveň špatným obchodníkem. Své patenty, snad pod vlivem nízkého mínění tehdejší odborné veřejnosti o jeho myšlenkách, prodal pod cenou.
Na počest Karla Schinzela se každoročně koná celostátní soutěž barevné fotografie „O cenu Karla Schinzela“. Soutěž je rozdělena do kategorií: příroda, reportáž a dokument, volné téma a do 15-ti let - volné téma. Hlavní cenou je peněžní obnos s částkou 3 000 korun.
Facebook komentáře