Ovládněte své myšlenky a řešte důležité věci

• | Tisk |

Podrobnosti

Vytvořeno 13. září 2010

Napsal Paul Graham

Nedávno jsem si uvědomil, že to, o čem člověk přemýšlí ráno ve sprše, je mnohem důležitější než jsem si myslel. Věděl jsem, že v tu dobu toho člověka hodně napadne. Ale teď bych to ještě rozvedl: je totiž skutečně těžké, aby se vám podařilo něco, na co jste předtím ve sprše nemysleli.

Každý, kdo se kdy zabýval složitými problémy, zná pravděpodobně i případy, kdy se člověk snaží něco vyřešit, ale za nic na světě na to nemůže přijít. A pak, o chvilku později, objeví řešení ve chvíli, kdy dělá něco úplně jiného. Existuje totiž způsob myšlení, kdy přemýšlíte, aniž byste se o to museli pokoušet. Jsem přesvědčen, že tento styl uvažování není při řešení těžkých situací pouze nápomocný, ale dokonce nezbytně nutný. Vtip je ovšem v tom, že ovládat ho můžete pouze nepřímo [1].

Vaše myšlenka č.1

Myslím si, že většina lidí se neustále zabývá nějakou důležitou myšlenkou. Je to myšlenka, ke které jim zaběhne mysl pokaždé, když jí nechají volnost. Tato důležitá myšlenka pak najednou získá veškeré výhody plynoucí z tohoto způsobu přemýšlení, zatímco ostatní nápady zůstávají stranou. Což nakonec znamená, že je pohroma, pokud se na první místo v naší mysli dostane něco, co tam být nemá.

Na to všechno jsem přišel díky jedné vlastní myšlence, kterou jsem se, ač jsem to neměl v úmyslu, po celá dvě dlouhá období svého života zabýval nejvíce ze všech.

Všiml jsem si, že nově založené firmy se rozvíjejí mnohem pomaleji, jakmile začnou shánět peněžní prostředky. Ovšem až poté, co jsme sami začali řešit financování, jsem pochopil proč. Problém nespočívá pouze v čase, který věnujeme setkáním s investory. Problém je v tom, že jak jednou začnete shánět peníze, stane se to vaší nejdůležitější myšlenkou. Stane se to tím, na co myslíte ráno ve sprše. Což znamená, že nemyslíte na jiné problémy.

Když jsem vedl Viaweb, shánění peněz jsem nenáviděl. Časem jsem ale zapomněl, proč jsem to nesnášel tak moc. Vzpomněl jsem si, až když jsme dávali dohromady finance pro Y Combinator. Téma peněz se totiž zcela pravděpodobně stane tím, na co budete v té době myslet nejvíc. Důvodem je, že to tak prostě být musí. Vydělávat peníze je totiž hrozně těžké. Není to něco, co by se přihodilo jen tak, samo. Nedokážete to, pokud nedovolíte, aby se to stalo tím, na co myslíte ráno ve sprše. Uděláte tak ale jen minimální pokrok v něčem jiném, než na čem byste možná pracovali raději [2].

(Často slýchám podobné námitky od svých přátel, kteří se stali profesory na univerzitě. Zdá se, že dnešní profesor se stal spíše profesionálním fundraiserem a pouze mimochodem dělá i drobný výzkum. Možná je načase s tím něco udělat.)

Nekontrolujte své myšlení, ale svůj život

Důvod, proč mě tohle zjištění tak silně zasáhlo, je ten, že během posledních 10 let jsem byl schopen přemýšlet pouze o tom, o čem jsem sám chtěl. Takže ten rozdíl, kdy jsem toho najednou schopen nebyl, byl obrovský. Ale tento problém se netýkal jen mne, na počátku vzniku každého podniku jsem viděl dřinu při získávání peněžních prostředků.

Kam přesně budou vaše myšlenky směřovat, přímo ovládnout nemůžete. Pokud je budete kontrolovat, nebudou totiž moci volně plynout. Můžete toho ovšem dosáhnout nepřímo, a to jednoduše tak, že budete mít kontrolu nad situacemi, do kterých se dostáváte. Z toho jsem se sám poučil: pozorně si vybírejte, co chcete, aby se pro vás stalo důležitým. Snažte se proto sami sebe uvádět do takových situaci, kde pouze ty nejnaléhavější problémy budou těmi, které budete chtít řešit.

Samozřejmě nad tím vším nebudete mít úplnou kontrolu. Jakákoliv mimořádná událost vám může ostatní myšlenky doslova vytlačit z hlavy. Ale vynecháme-li tyto nepředvídané situace, máte jedinečnou šanci nasměrovat své myšlení pouze k tomu, co si přejete nejvíce.

Zjistil jsem, že existují dva druhy myšlenek, kterým rozhodně stojí za to se vyhnout. Jsou to myšlenky, které podobně jako okoun nilský (říční predátor požírající všechny ostatní ryby, pozn. překl.) vytlačují ze svého okolí všechny ostatní, zajímavější nápady. Jednu jsem již zmínil: přemýšlení o penězích. Shánění peněz se stalo téměř synonymem pohlcení pozornosti. A zadruhé jsou to neustálé diskuse a spory. Ty jsou také nežádoucím způsobem podmanivé: přitahují myšlenky stejně jako skutečně zajímavé a užitečné nápady, ale není z nich žádný užitek, nemají smysl. Pokud tedy chcete svou skutečnou práci odvádět dobře, vyhýbejte se jakýmkoliv diskusím [3].

Dokonce i Isaac Newton se chytil do této pasti. Po zveřejnění své teorie barev v roce 1672 ho všechny námitky a spory s tím spojené zaměstnaly na celé roky. Nakonec shrnul, že jediné řešení je přestat publikovat: „… vidím, že jsem se stal otrokem Filozofie, ale jakmile se osvobodím od té záležitosti s panem Linusem, rozhodně se s tím chci rozloučit jednou provždy, ovšem s výjimkou toho, co udělám pro své vlastní uspokojení, nebo co nechám vyjít až po mé smrti. Protože zjišťuji, že člověk se bud´ musí rozhodnout nic nového nezveřejňovat, anebo se stát otrokem při následném obhajování své věci.“[4]

Linus a jeho studenti v Liège patřili mezi Newtonovy nejhouževnatější kritiky. Newtonův životopisec Westfall si myslel, že to slavný vědec trochu přehání: „Ujasněme si, že v době, kdy to napsal, tvořilo jeho tzv. ‚otroctví‘ pouze pět odpovědí do Liège, celkem tedy 14 tištěných stran, odeslaných v průběhu jednoho roku.“

Já s Newtonem sympatizuji více. Problém totiž nebyl v oněch 14 stránkách, ale v bolesti z hloupých a neustále se opakujících kontroverzí, kterými se Newton zabýval, ač si toužebně přál myslet na něco zcela jiného.

Když nepříteli nastavíte druhou líci, hrajete tak ve svůj prospěch. Ten, kdo vás zraňuje, dělá to hned dvakrát: poprvé zraněním samotným, a podruhé, když vám vezme čas, který strávíte přemýšlením nad tím, co se stalo. Pokud se naučíte taková zranění ignorovat, vyhnete se alespoň té druhé půlce.  Zjistil jsem, že se mohu určitou měrou vyhnout takovému dumání nad špatnými věcmi, kterými mi lidé ublížili tak, že si říkám: Něco takového si nezaslouží vůbec žádný prostor v mé hlavě. Vždycky mě hrozně potěší, když zjistím, že jsem zapomněl detaily předešlých sporů či hádek, protože to konečně znamená, že jsem o nich nepřemýšlel. Moje žena si myslí, že dokážu odpouštět víc než ona, ale moje motivy jsou přitom čistě sobecké.

Podezírám spoustu lidí z toho, že si nejsou vůbec jistí, co je pro ně nejdůležitější, nebo lépe řečeno čím by se vlastně chtěli  ve svých myšlenkách nejvíce zabývat. Často se ovšem mýlím. Mám sklon si myslet, že to jsou myšlenky či problémy, které bych za ty nejdůležitější rád považoval já sám, namísto těch, které jimi skutečně jsou. Ale řešení je přece nasnadě – dejte si prostě sprchu. K jakému tématu se vaše myšlenky vrací nejčastěji? Pokud to není přesně to, na co byste myslet chtěli, pak to možná budete chtít změnit.

Poznámky:

[1] Jistě není pochyb, že již existují pojmenování pro takovýto styl myšlení, já to ovšem nazývám prostě „ambient thought“ (myšlenka prostředí, okolí; pozn. překl.)

[2] V našem vlastním případě to bylo obzvlášť zjevné, protože vybudování ani jednoho z našich fondů nebylo vůbec snadné a táhlo se to celé měsíce. Přesouvání velkého množství peněz není nic, co by lidé dělali jen tak mimochodem. Čím větší je totiž částka, tím více pozornosti tomu musíte věnovat. Tento vztah sice není možná lineární, ale určitě je monotónní.

[3] Poznámka: Vyhýbejte se administrativním pracím, protože pak se budete muset zabývat buď penězi anebo neustálými spory.

[4] Dopis Oldenburgovi, citován z knihy Life of Isaac Newton, Richard Wesfall, str. 107

Poděkování:  Samu Altmanovi, Patricku Collisonovi, Jessice Livingstonové a Robertu Morrisovi za přečtení konceptů k tomuto článku.

Překlad:

Z anglického originálu The Top Idea in Your Mind přeložila Mariana Stojanová. Publikováno s laskavým svolením autora Paula Grahama.