Unikátní výzkum českých vědců

• | Tisk |

Podrobnosti

Vytvořeno 18. duben 2010

Napsal Redakce

Zdeněk Hrubý, který se zabývá vegetací světových ekosystémů, jezdí na toto místo už třináct let. Spolu s dalšími kolegy a žáky z Lesnické a dřevařské fakulty v Brně navázali na předválečný výzkum profesora Aloise Zlatníka, který na tehdejší Podkarpatské Rusi založil 14 výzkumných ploch. Po desítkách let se jich podařilo najít šest.

„Profesor Zlatník v mnoha ohledech předběhl dobu, jeho výzkum byl zcela výjimečný,“ říká Zdeněk Hrubý. „Už tehdy prosadil mezioborový výzkum, zvolil ke krajině novátorský přístup,“ vysvětluje.

„Dnes bychom jeho studie nazvali ekologickým výzkumem,“ soudí jeho kolega Tomáš Mikita, který na Ukrajině zpracoval doktorandskou práci – tak jako mnoho dalších lidí z lesnické fakulty.

Zlatník byl rovněž jedním z prvním průkopníků teorie o vegetační stupňovitosti. Tak jako se mění vegetace na Zemi od severu k jihu, mění se i s nadmořskou výškou. Dnes nic neznámého, můžete říct. Před sedmdesáti lety to ale byla novinka.

Co prozatímní práce přinesla? Jak se pralesy změnily? Při srovnání se Zlatníkovy výzkumy je patrný posun dřevin směrem vzhůru. „Tam, kde měl profesor Zlatník čistou smrčinu, jsme našli významný podíl buků a jedlí,“ říká Zdeněk Hrubý, „jakkoli to byly buky nejvýš dvanáctimetrové, je to změna.“

Jiným zajímavým tématem je pro vědce lýkožrout. Ten je v podkarpatských pralesích přirozenou součástí ekosystému. Nikdy nevznikne větší napadená plocha, i když silný vítr porazí víc stromů Spadne jeden dva stromy, vytvoří se světliny. Pak ale vyrostou nové buky či jedle. „Struktura pralesa tak zůstává extrémně mozaikovitá,“ dodává Zdeněk Hrubý.

Zdroj: SLÁDEK, Jiří. Unikátní výzkum: Čeští vědci sledují, jak se mění ukrajinský prales. Zahranicni.iHNed.cz [online] <http://zahranicni.ihned.cz/>