Slunce na pracovním stole

• | Tisk |

Podrobnosti

Vytvořeno 19. duben 2010

Napsal Redakce

Celá naše existence závisí na termonukleárních reakcích, které "pohánějí" Slunce. Na zemi je v mořské vodě dost deuteria - izotopu vodíku s jedním neutronem, jenž by šel k takové reakci použít. Jenže nemáme k dispozici ony obrovské teploty, přičemž slovo "obrovské" znamená desítky až stovky milionů stupňů. Tedy máme, ale jen prostřednictvím atomové bomby.

Existují ovšem lidé věřící, že téhož lze dosáhnout za pokojové teploty a se zařízením, které není o moc dražší než osobní automobil. Říkají tomu studená fúze či fúze na pracovním stole. Většinová věda je považuje za fantasty, ale jim to moc nevadí. Připomínají, že žádný průkopník nového poznání to neměl lehké.

Skutečný poprask kolem studené fúze začal v 80. letech minulého století. Tehdy anglický vědec českého původu Martin Fleischmann společně se svým americkým žákem Stanleym Ponsem na univerzitě v Utahu uvažovali o alternativních mechanismech vedoucích k zažehnutí reakce, která "pohání" hvězdy. Fúzní reakce za nízkých teplot neodporuje fyzikálním zákonům - a kdyby se povedla, byl by to jeden z největších objevů současnosti.

Jednou z nadějných možností je tzv. fúze v bublinkách, o niž už několik let usilují výzkumníci z amerických pracovišť Oak Ridge National Laboratory a Rensselaer Polytechnic Institute. Další slibnou cestou je takzvaná fúze v krystalech. Již v 60. letech minulého století pozorovali někteří badatelé vznik neutronů při mechanickém namáhání krystalů obsahujících deuterium.

Zdroj: NOVÁK, Jan A. Slunce na pracovním stole. HN.IHNED.CZ [online] <http://digiweb.ihned.cz/>