Neviditelnost a optické procesory

Vývoj těchto technik je provázán s řadou dalších oborů a aplikací, od nanotechnologie přes spotřební elektroniku či vývoj procesorů nové generace, to vše ve spojení s armádním výzkumem.

Cesta ke skutečné neviditelnosti začala poměrně paradoxně. Ruský fyzik Viktor Veselago si v 60. letech 20. století všiml, že Maxwellovy rovnice popisující šíření elektromagnetických vln umožňují řešení se záporným indexem lomu. Veselago se původně neviditelností vůbec nezabýval. Klíčovým pojmem technik pro dosažení neviditelnosti jsou tzv. metamateriály. Látky, které opravdu mají záporný index lomu a zároveň i jiné nezvyklé vlastnosti, například zápornou magnetickou permitivitu a permeabilitu.

Základem průhlednosti metamateriálů je něco jako obtékání. Pokud světelné vlny obtečou předmět podobně, jako se vlny na řece stáčejí kolem kamenu, a dál budou pokračovat původním směrem, bude světelný paprsek propojovat lidské oko s předměty, které jsou „striktně geometricky“ zakryté. Právě takto se samotný obtékaný předmět stane fakticky neviditelným. Metamateriály se pak proto dají použít jako obdoba pláště neviditelnosti, do nichž zabalíme ukrývaný předmět.

Zdroj: HOUSER, Pavel. Neviditelnost, optické procesory a ryba nad vodou. Science World.cz [online] <http://scienceworld.cz/>

Facebook komentáře

Share on Myspace